Proč se modlíme dvě různá vyznání víry?

Vydání: 2009/13 Vzdělávání kněží, 24.3.2009

Existují dvě vyznání víry – apoštolské a nicejsko-cařihradské. To první, kratší, používáme např. při modlitbě růžence, to druhé, delší, obvykle při mši svaté. Už jsem ale několikrát zažil, že se to plete. Neuvažuje se o sjednocení, nebo spíš o používání pouze jednoho modelu? Vždyť Otčenáš je taky pouze jeden a je to tak dobře. 

Začnu od konce. Otčenáš je sice jeden, ale i on má dvě podoby. Jednu podle sv. Matouše, ta je rozvinutější (Mt 6,9–13), a druhou podle sv. Lukáše, která je kratší (L 11,2–4). Vidíme tedy, že i jeden Otčenáš je v různosti. Vychází totiž z Kristových slov, která byla v prvotní církvi živá a ústně se tradovala do různých podob. Ty se postupně fixovaly a staly se základem pro redakci a následné sepsání čtyř evangelií, z nichž dvě zachycují i Otčenáš, významný Ježíšův modlitební odkaz. A tak je to i s naší vírou založenou na Kristu. Je sice jen jedna, protože je jen jeden Kristus a jen jeden apoštolský sbor, který ji dosvědčuje. Zároveň však je živá, a tak se pochopitelně rozvíjí a nově formuluje. Proto vznikala jednotlivá vyznání – symboly. V daleké i blízké minulosti.

VYJÁDŘENÍ TÉHOŽ, ALE NOVÝM ZPŮSOBEM

Zmiňujete dvě vyznání víry – apoštolské a nicejsko-cařihradské. Ta jsou skutečně nejznámější a svým způsobem i nejzávaznější, neboť mají původ v prvních staletích, a tak nám mohou věrně dosvědčit apoštolskou víru, která stojí a padá na víře v Boží Trojici, nosném pilíři celých dějin spásy. Tato vyznání zdomácněla i v liturgii a pro svoji podobnost se mohou skutečně i plést. Nejsou však jediná. Známe i chalcedonské vyznání (z roku 451), tzv. atanášské (kolem roku 500) nebo i lateránské (rok 1215). A nakonec bychom neměli zapomenout ani na kredo Pavla VI. z roku 1968, které je nám časově nejbližší, ale oficiálně se mnoho nepoužívá. A to jsem zdaleka nezmínil všechny. Skoro každý významný koncil koncipoval svoje vyznání, aby tak nově vyjádřil „starou“ katolickou víru a případně ji i vymezil vůči bludařům. Je vlastně dobře, že máme více vyznání. Znamená to živost, dějinnost a mnohotvárnost naší křesťanské víry. Ta, ačkoli je pouze jedna, má mnoho podob, které odhalují její nepostižitelnou hloubku a krásu, pramenící v samotném tajemství Boží Trojice, jež pokorně vyznáváme v každém kredu.

P. Stanislav Drobný, farář v Brně-Komárově

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay