Vydání: 2009/14 Květná neděle, 1.4.2009, Autor: Pavel Kopeček

V komentáři k liturgii se píše: „Všechny obřady velikonoční vigilie ať nezačínají před začátkem noci a skončí před nedělním svítáním.“ Trochu mě tento požadavek zaráží. Zažil jsem bohoslužbu, která začínala za tmy a končila po rozednění, a mohu vám říct, že na mě zapů sobila velmi silně.

Obřady velikonoční vigilie jsou nejkrásnější a nejpestřejší liturgií z celého roku, a proto by se jim měla věnovat maximální pozornost i důstojnost při slavení. Průběh liturgie je ovlivněn mnoha ukazateli, přičemž mezi základní patří i volba času a místa. Liturgie velikonoční vigilie je plná symbolů a mělo by nám záležet na tom, aby tyto symboly byly pravdivé a oslovující. Při pohledu do historie si uvědomíme, že křesťanské Velikonoce vyrůstají ze starozákonních událostí, při nichž se připomínají dva okamžiky: vyjití z Egypta a přechod Rudým mořem. Boží záchrana se zde projevuje během noci, v noci Bůh procházel Egyptem a rozlišoval mezi Izraelem a Egypťany a také v noci Bůh otevřel svému národu cestu Rudým mořem. Celá tradice mluví o této noci jako o noci bdění pro Hospodina. Tuto noc Židé nejen jedli beránka, ale především byli připraveni a vyšli z otroctví ke svobodě. Křesťané přijímají tento biblický význam Velikonoc a čtou jej ve světle Kristova zmrtvýchvstání. Toto je noc, kdy Kristus, pravý beránek, vylomil bránu smrti a osvobodil člověka spoutaného hříchem. Tato noc je, především pro křesťany, noc bdění a noc modliteb, proto v liturgii velikonoční vigilie čteme: „V této veliké noci křesťané na celém světě bdí a modlí se, poslouchají slovo Boží a slaví Kristovo vítězství nad smrtí.“ V tomto biblickém a liturgickém kontextu je tato noc nocí, kdy se bdí, odtud i název vigilie – bdění. Obřady velikonoční vigilie začínají liturgií světla neboli lucernáriem. Tato liturgie světla je prastarou církevní praxí a spočívala v zapalování světel v chrámě po západu slunce. Slunce – Kristus, který přes den osvěcoval a střežil kroky svých věrných, během noci „nezapadá“, ale skrze světlo chrámových svící nad nimi i v noci bdí. Tento rituál liturgie světla má smysl konat na začátku noci, ale ne v její půli anebo na jejím konci, protože tím by byla popřena jeho symbolika a smysl. Obřady velikonoční vigilie mají končit v noci, před svítáním, neboť se jedná o noční liturgii – bdění, jež poukazuje na okamžik Kristova zmrtvýchvstání. Toto základní tajemství je zahaleno „temnotou“, a proto je skryté lesku světa. Za svítání, když ženy přišly k hrobu, našly již jen „stopy“ Zmrtvýchvstalého. Náš emocionální svět velmi ovlivňuje naše jednání a chování, ale je třeba též světla poznání a vědění, což platí nejen ve víře, ale i v dalších oblastech života.