Proč je u bran seminářů a noviciátů prázdno?

Vydání: 2010/11 Politické procesy 50. let, 10.3.2010

Jaké máte vysvětlení velké bolesti naší doby – nedostatku kněží a řeholníků? Běžnému argumentu, že je to důsledek komunismu, nevěřím. Vím, že podobný problém řeší i dlouho svobodné země západní Evropy. U nás ve farnosti se za duchovní povolání vytrvale modlíme. Děláme někde chybu?

Že za nedostatek kněží a řeholních osob nemůže jen komunismus, s tím souhlasím. V Německu a Rakousku začala povolání řídnout už koncem padesátých let minulého století. Od té doby tento trend v Evropě a v Severní Americe s výjimkou některých oblastí a období, u nás například těsně před pádem komunismu a po něm, pokračuje. Na druhé straně vznikají nová apoštolská hnutí a angažuje se mnoho skvělých laiků. Intuitivně cítíme, že to s počtem duchovních osob není, jak bychom si přáli. Myslím, že to do značné míry souvisí s pozvolným zanikáním prvků stavovské společnosti, která se opírala o církev a církev zase o ni. V době náboženského pluralismu se novodobý stát o církev opírat nechce a ani nemůže. Také víra je z různých příčin nesamozřejmá a církev hledá své nové místo ve společnosti. Kněze a řeholníky dnes nenese prostředí všeobecně přijímané lidové víry ani zvláštní přízeň mocných a paradoxně ani pronásledování, které bylo za komunismu silným motivem. Stát se dnes tváří přátelsky, ale dělá, co sám chce, podporuje nás i omezuje. K tomu se přidávají různá vnitřní pnutí v církvi. Snad i proto nevidíme žádné zástupy u bran seminářů a noviciátů, zvlášť když je dnes život v celibátu plavbou proti silnému větru. Zkrátka je to složitější než kdysi. Mizí nám dříve obvyklé vnější opory a odhaluje se naše vnitřní slabost. Nevidím v tom tragédii, ale výzvu k růstu v dospělejší víře. Jsme církví schopnou dávat a vychovávat život? Kristovi kněží a zasvěcené osoby mají vytvářet a nést Boží lid. Jsou duchovními otci a matkami? Povolání se rodí v Božím lidu. Jsou rodiny, farnosti, školy a kněžská a řeholní společenství půdou úrodnou, nebo udusanou, na níž se Pán musí namáhat proti všem? Nevloudila se na tak citlivé místo vzájemná nedůvěra? Opravdu chceme kněze? Nezápasí rodiče s Bohem o své děti? Kdysi mu je nabízeli, aby si vybral… Společnost jako dospívající v pubertě odmítá tradici a zkušenost věků, ale zatím nedospěla ke zralejšímu uchopení sebe samé. Odráží se to i v církvi v (ne)chápání povolání. Povolání není zaměstnání ani privilegium, nýbrž Boží dar, ze kterého církev žije. Přijmout povolání znamená přijmout v Kristu díl odpovědnosti. Živá modlitba okysličuje duchovní atmosféru, probouzí rozum, povzbuzuje vůli a rozněcuje srdce. Také tiší pýchu, učí odpouštět, pokorně přijímat a dávat. Proměňuje život a pěstuje zodpovědnou víru, z níž mohou růst dobrá povolání.

P. František Hylmar SJ, provinciál řádu jezuitů

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay