Vydání: 2004/9 Křesťanství a internet, 8.9.2004, Autor: Irena Mácová

JEDNOTA VE VZÁJEMNÉM DOPLŇOVÁNÍ
Máme s manželkou dlouhodobý spor. Při péči o naše tři děti se čas od času odehraje tato situace: já se snažím výchovně zasáhnout. Domlouvám některému z dětí, a moje žena mi do toho najednou vstoupí a začne se dítěte zastávat. Pokládám takové jednání za krajně nevýchovné, a vůči mně navíc neférové.
J. R., Praha

Situaci, kterou popisujete, jistě důvěrně znají všichni rodiče a vychovatelé vůbec. Člověk se snaží, vychovává, jak nejlépe umí, a pak přijde druhý a svým jednáním úsilí maří. Ale je to doopravdy tak? Vždyť i my se modlíme k Panně Marii, aby se za nás u Pána přimluvila. Je v přirozenosti ženy hájit své děti, být laskavější a povolnější. To, co vy vnímáte jako maření výchovy a nefér jednání vůči vám, může být pouze manželčin přirozený způsob, jak vychovávat. Jistě, jednota ve výchově je důležitá, ale ještě důležitější je opravdovost. Ani jeden z vás by neměl postupovat proti své přirozenosti. Jak to ale skloubit s požadavkem jednoty?

Předně je třeba si uvědomit, v čem tato jednota spočívá. Každý jsme jiný, zažili jsme jiné výchovné modely v naší původní rodině, a tudíž i naše výchovné postupy jsou jiné. Zkuste si na chvíli představit, že jste se narodil do rodiny, kde všichni dospělí členové postupují při výchově jednotně ve smyslu používání stejných výchovných metod. A že vám, dejme tomu tatínek, něco zakázal. Jediné, co vám v této situaci zbývá, jsou oči pro pláč, protože široko daleko není nikdo, koho by šlo uprosit, nikdo, kdo by se za vás mohl u tatínka přimluvit. Já osobně bych se v takové rodině moc dobře necítila. Sice bych si do života odnesla poznání, že příkazy je nutno respektovat, ale nenaučila bych se velkorysosti, slitování, milosrdenství, a už vůbec bych neuměla vyjednávat ve zdánlivě neřešitelných situacích.

Jednotu je třeba hledat ne v používání stejných výchovných postupů, ale v jednotě partnerského vztahu. Úkolem nás rodičů je dát naše odlišné přístupy k výchově dohromady tak, aby se doplňovaly. K přísnému otci je laskavá maminka báječný doplněk, ale jen za určitých okolností. Nejprve je třeba zbavit se dojmu, že manželka postupuje proti vašemu výchovnému snažení záměrně, což si nejlépe ověříte tak, že si s ní o svých pocitech v klidu promluvíte. Pravděpodobně zjistíte, že vaše žena má potřebu své děti hájit za všech okolností, že se jí vaše příkazy třeba zdají zbytečně přísné anebo že je překvapená vaším nenadálým výchovným zásahem. Pak už je jen na vás, jaký postup zvolíte.

Můžete se domluvit, že to bude ona, kdo v rámci své přirozenosti bude vaši přísnost změkčovat. Třeba tak, že děti budou mít možnost jít za maminkou a společně s ní u vás orodovat za zrušení příkazu. Nebo že své výchovné snažení omezíte na situace, kdy budete s dětmi sám, aby manželka nebyla v pokušení do celé věci zasahovat. Případně si společně stanovíte nějaká výchovná pravidla, která pak každý bude dodržovat podle svých schopností.

Možností je mnoho a jejich společným jmenovatelem je pohoda a vzájemná domluva mezi rodiči, která působí pro děti jako nejlepší výchovný příklad.

IRENA MÁCOVÁ, terapeutka v Křesťanské pedagogicko-psychologické poradně v Praze

Zvláště u početnějších rodin jsou nároky na rodiče vysoké. Úkolem rodičů je dát odlišné výchovné postupy dohromady. Přísného otce báječně doplňuje laskavá maminka.