12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

'Přijíždíš tak málo - už Ti na nás nezáleží'

13. 2. 2006

|
Tisk
|

SOBECTVÍ, VÝČITKY, EMOCE I LHOSTEJNOST

Vydání: 2006/7 Jsou muži ženám oporou?, 13.2.2006, Autor: Max Kašparů

Dnes se mladí lidé často stěhují daleko za prací a jejich rodiče se s tím jen těžko vyrovnávají
S manželem jsme se odstěhovali za prací, a tedy daleko od mých rodičů. Ti mi od té doby občas dají najevo, že se o ně málo zajímám, že za nimi nejezdím, a že mě příliš ovlivňuje manžel. Trápí mě to. Na jednu stranu bych jim ráda byla blíž, ale na druhou stranu jim nemohu a nechci podřídit vlastní manželství. Co je správné?

L. Ř., brněnská diecéze

Dilema, které prožívají mladí lidé při rozhodování se mezi péčí o stárnoucí rodiče a starostí o vlastní manželství, je poměrné časté. Zvláště v současné době, kdy mladí musí odejít za prací daleko od domova, někdy i do ciziny, kde se dokonce vdají nebo ožení. Rodiče pak zůstávají od jejich nového působiště daleko.

Pokud začnou rodiče potřebovat pomoc svých vzdálených dětí, dochází ke dvěma variantám. Buď rodiče začnou na své děti naléhat, připomínat jim jejich zavázanost a odvolávat se na 4. přikázání, anebo samotné děti - aniž by je rodiče vůbec o něco žádali - reagují na fyzické odloučení vlastními výčitkami. V jednotlivých případech je potřeba postupovat v hodnocení naléhavosti přísně individuálně, klidně a objektivně a nenechat se ovlivňovat ani výčitkami, ani emocemi.

Za léta své praxe mám zkušenost s případy, kdy rodiče nepotřebovali pomoc v té míře, jakou ji vyžadovali - šlo jim spíše o zajištění nadstandardního pečování. Jejich dcera kvůli tomu opustila zaměstnání a dostala do krize i své manželství, protože se vrátila za rodiči od manžela a dětí, za kterými jen víkendově dojížděla. Šlo o sobectví ze strany rodičů. Jednoduše vyjádřeno - byla svými rodiči zneužita, bez ohledu na následky, které jí to přineslo.

Na druhé straně mám zkušenost se zbohatlými potomky, kteří, ač sami o své rodiče nepečovali, jim neposkytli - přes své enormně vysoké příjmy - ani základní příspěvek, který by jim umožňoval zajištění pečovatelské služby. Je tedy zřejmé, že zlá vůle může být na obou stranách generací.

Každá rodina má svého „vnitřního ducha“, svoje zásady, svoji nevyslovenou morálku. Proto není možné podat na pár řádcích univerzálně platné a za každých okolností úspěšné rady. Přesto existuje několik zásad, které by měly být vodítkem k řešení dilematu. Je dobré: 1. Posoudit vážnost situace s nezaujatou osobou (například s ošetřujícím lékařem starých rodičů nebo rozumnými sousedy). 2. Zjistit, jak podobnou situace řešili jinde. 3. Poradit se také se svým svědomím. 4. Poradit se s ostatními příbuznými (což není, jak sám vím, vždy snadné, protože ve hře jsou otázky dědictví, veřejného mínění, vyrovnávání si účtů apod.). 5. Podělit se o péči i s jinými. Teprve potom je dobré hledat řešení - takové, které ani nepovede k citovému zranění starých lidí, ani nepoškodí existenci života mladých.

Ve všech případech by měla platit zásada: nenechat se vydírat. A to ani finačně, ani citově, ani morálně. Pokud při rozhodování ani jedna strana nepodlehne těmto třem podobám vydírání, máme značnou šanci na rozumnější řešení problému.

MUDr. MAX KAŠPARŮ,
psychiatr, trvalý jáhen

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou