Pochází lidstvo z více prvních párů?

Vydání: 2007/10 Exorcisté, 7.3.2007, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Váš dojem není daleko pravdě, i když je třeba dobře rozlišovat. Rozhodně nelze přijmout takové filozofické pojetí evoluce, které vylučuje Boha Stvořitele. Z hlediska biblických zpráv o stvoření je třeba připomenout učení Dei verbum, kde se dozvídáme, že Písmo je neomylné v tom, co se týká naší spásy. Bůh stvořil svět i člověka, jak při tom ale postupoval, to skutečně není předmětem zjevení, nýbrž spadá do kompetence přírodních věd. Pokud se jedná o člověka, je třeba zastávat učení o tom, že lidská duše je přímo stvořena Bohem, a to nejen v případě prvního člověka, ale také každého z nás.
Dnes máme k dispozici obrovské množství kosterních pozůstatků předků dnešního člověka, ale učitelský úřad církve se zásadně nevyjadřuje k otázce, odkdy můžeme hovořit o člověku vybaveném rozumovou duší. S jistotou to můžeme prohlásit tam, kde tito předkové člověka pohřbívali své pozůstalé, což je projevem vědomí přesahu vlastní bytosti vůči ostatním tvorům. Každopádně o lidské duši můžeme hovořit tam, kde je vědomí vlastní mravní odpovědnosti. To se ale z kosterních pozůstatků dá vyčíst jen velmi obtížně.

Adam a Eva - zástupci lidstva
Pokud se jedná o druhou část otázky, je třeba říci, že podobné znepokojení vyjadřoval v padesátých letech minulého století také papež Pius XII. Teolog K. Rahner vzal tento podnět velmi vážně a vydal velkou studii o otázce monogenismu a polygenismu, tedy o tom, zda lze biblickou zvěst o stvoření sloučit s možností, že lidstvo by pocházelo nikoliv z jednoho, ale z více prvních párů. Rahner dochází k závěru, že v Bibli se vyskytuje velmi často takzvaná korporativní osobnost, která zastupuje národ, nebo dokonce celé lidstvo. Tato reprezentace ale nevyhnutelně nevyžaduje přímou pokrevní spřízněnost s těmi, kdo jsou reprezentováni. Je zřejmé, že kupříkladu Abrahám určitě nebyl fyzickým předkem všech Izraelitů, je však zástupcem tohoto národa i jiných národů před Bohem. Král David reprezentoval Izraele před Bohem, i když nebyl přímo pokrevně spřízněn se všemi Izraelity. Adam s Evou tedy představují zástupce celého lidstva, není však nutné, aby byli fyzicky jediným párem, z něhož lidstvo pochází. Je zřejmé, že pokud začala někdy existovat lidská svoboda spjatá s možností zneužití, pak nějaké takové pochybení muselo být také první. Adam, buď jako první člověk a předek všech lidí, nebo jako reprezentant první skupiny lidí zneužil svou svobodu, což nazýváme prvotním hříchem. Je tedy zřejmé, že nauka o prvotním hříchu nepředpokládá jako nevyhnutelnost monogenismus.

Teologie zůstane svobodná
K dané problematice si dovolím ještě stručně poznamenat: V první řadě je třeba říci, že tato otázka spadá do kompetence přírodních věd a především paleoantropologie. Za druhé, Bible neučí jednoznačně monogenismus. Zpráva obsažená v první kapitole Geneze nevylučuje možnost, že na počátku lidstva byla celá skupina lidí, a nikoli pouze jeden pár. Za třetí, je-li daná otázka v kompetenci přírodních věd, pak nás historická zkušenost vede k tomu, že není prozíravé, aby se teologické výpovědi bezvýhradně vázaly na jednu teorii z oblasti přírodních věd. Daná teorie se totiž může ukázat lichou, což pak vede k velkým problémům té teologie, která se na danou teorii nekriticky vázala. Za čtvrté, jednota lidského rodu nevyžaduje nevyhnutelně to, aby lidé pocházeli pouze z jediného páru. Uvážíme-li, jak narůstá řada předků, když jdeme zpět do minulosti, pak zjišťujeme, že před zhruba tisíci lety by teoreticky mohl být naším předkem každý člověk, který se tehdy vyskytoval na planetě Zemi. Za páté, genetická struktura lidství, která se projevuje v tom, že pokrevní svazky mezi příbuznými vedou k degenerovanému potomstvu, vede zdravě uvažujícího člověka, aby se klonil spíše k polygenismu. Další argument ve prospěch této teorie „více prvních párů“ vyplývá z toho, že člověk je zásadně sociální bytost. Nikdy přece nemůže být pouze sám. Jestliže se dnes genetické výzkumy vyjadřují o tom, že na počátku lidstva stála jakási „mytochondriální Eva“, pak tím není míněna fyzicky jediná žena, ale jediný genetický základ, jehož nositelek mohlo být více, třeba i několik set. Uvedené argumenty však rozhodně nemůžeme považovat za jednoznačný doklad polygenismu, a proto z přírodovědeckého a paleoantropologického hlediska zůstává otázka otevřená. Teologie je v dané věci pochopitelně svobodná.


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay