Ovlivňuje člověka datum jeho narození?

Vydání: 2008/25 Desatero šťastně strávených prázdnin, 17.6.2008

Nedávno jsem se dostal ke knížce čínského horoskopu, která charakterizovala člověka podle jeho data narození. Byl jsem překvapen, jak přesně to sedělo. Bylo to úplně něco jiného než přihlouplé horoskopy v časopisech. Manželka si přečetla své znamení a i to neuvěřitelně odpovídalo skutečnosti. V této souvislosti mě napadlo, jak se vlastně křesťanství dívá na tyto východní tradice a kultury? Odmítá je a nebo některé věci přijímá?

V poslední době jsme opravdu svědky toho, s jakou oblibou média žertovně či vážně zařazují různé celebrity podle data narození a se samozřejmostí například konstatují, která hollywoodská hvězda je ve znamení skopce či lva atd., a co tedy z toho zejména psychologicky plyne. Nejde o nic nového, počátky tohoto přístupu k lidskému údělu se tradují od mezopotamských dob (konečně známe dobře vánoční příběh motivace mágů z východní země, kteří se přišli poklonit novému králi).
Při zkoumání vztahu mezi zmíněnými tradicemi a křesťanstvím je třeba dvojí opatrnosti: neupadnout ještě hlouběji do všude se ke slovu hlásícího novopohanství, zbožšťujícího de facto přírodu, i když to tímto způsobem není nazváno. A neznevažovat přitom různé, leckdy na první pohled velmi bizarní zdroje empiricky zkoumatelných vlivů, působících na pozemskou existenci člověka, jejího počátku i průběhu. Domnívám se, že nezadržitelný pokrok v poznávání až netušených vlivů (třeba v medicíně), jejich sbírání i systematizování může vysvětlit údiv nad přiléhavostí čínského horoskopu, o kterém se zmiňujete.
Křesťanství vytyčuje především hranici, za kterou je další kompatibilita mezi oběma duchovními proudy nemyslitelná: respektování suverenity Tvůrce nad univerzem, které je zcela jeho dílem a který zamýšlí člověka jako bytost nedeterminovanou přírodními faktory, i když ho mohou rozmanitě ovlivňovat (rozlišujme sklon a určenost). V listu Galaťanům 4,3 mluví apoštol o překonané fázi nedospělých lidí, kteří byli dříve otroky vesmírných mocí (živlů). Ani tzv. neodolatelná Boží milost neruší svobodu člověka, nýbrž tvoří s ní neprůhlednou jednotu.
Poznávat nejrůznější vlivy působící na člověka je snahou přírodovědných i humanitních oborů. Zda něco takového může platit i o hvězdném světě v době, kdy bereme velmi vážně vědeckou astronomii, by nemělo být řešeno apriorním postojem.
P. JIŘÍ SKOBLÍK, vyučující teologické etiky na KTF UK v Praze


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay