26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Oddělit přítomnost a minulost

26. 2. 2013

|
Tisk
|

V době, kdy jsem už chodila se svým nynějším manželem, jsem se s dalšími kamarády zúčastnila koupání, kde jsme byli nazí. Nedošlo sice k intimnímu styku, ale k dotekům našich těl s jedním kamarádem ano. Svému muži jsem to zatajila (ptal se, zda k něčemu nedošlo) a nyní mě trápí výčitky svědomí. Mám mu to přiznat?

Vydání: 2013/9 Lidé se loučí s Benediktem XVI., 26.2.2013, Autor: Miloš Szabo

Období před svatbou je dobou poznávání a vzájemného přibližování se. Na konci tohoto období mohou být dvě odpovědi: „Ano, chceme se vzít,“ ale i: „Ne, nepatříme k sobě.“ Velkou škodou je, že i my věřící podléháme v posuzování tohoto období tomu, co hlásá svět kolem nás: že už od okamžiku, kdy se dva lidé spolu chytnou za ruku nebo políbí, začínají být spolu. Vytváří se pak falešná představa, že tento pár „už je“ určen k sobě navzájem. Proto mnoho párů protrpí i krize, o kterých jeden nebo oba vědí, že jsou podstatné a nevyřešené. Jenže – co by tomu řekli přátelé, rodiče, kamarádi… A také lidé z kostela.
To, co se v onen večer stalo, tazatelku nestaví do příliš hezkého světla, nicméně nešlo o porušení věrnosti, kterou ještě neslíbila. Šlo o zklamání ze sebe sama a o provinění proti vlastnímu studu. Intimita totiž není jen pohlavní styk, k intimitě patří ono odhalování obecně: a to jak tělesné, tak duševní. Nejkrásnější milování je propojeno s vnitřním odevzdáním se: když druhý může vidět a slyšet opravdu všechno, i při samotném milostném aktu. Proto je určitě správné, aby (kromě nutných případů, kdy to jinak nejde) vlastní nahotu (nejen sex jako takový) člověk dával tomu, komu se plně odevzdal.
A tímto odevzdáním je oboustranné manželské „ano“. Tento den je předělem mezi tím, co bylo, a tím, co nastalo. Všechno před svatebním dnem (a nocí) by mělo z obou stran zůstat odloženo, zapomenuto a odpuštěno. Pokud zmiňované provinění bylo vyznáno ve svátosti smíření, Bůh toto odpuštění určitě udělil. Dnes se už lze pouze domnívat, že by vám to tenkrát odpustil i váš chlapec. Možná by se z toho pár dnů vzpamatovával, ale asi by to zvládl. Nebylo by mu to jedno, my muži jsme žárliví, a je logické, že představa, že se jeho milé někdo dotýká na intimních partiích, je těžko stravitelná. Že mu to tenkrát tazatelka neřekla, už nevrátí zpět, tudíž ať už to neřeší. Stalo se, je jí to líto a Bůh jí to odpustil.
Nyní je situace jiná. Tehdejší kluk se změnil v manžela, manželé si patří – naplno i tělem, odevzdávají jeden druhému veškerou svou intimitu. Zřejmě je důležité vědět, že ve vztahu, který existuje, ne každý umí v mozku oddělit přítomnost od minulosti. Říct manželovi nyní, jak to bylo tenkrát doopravdy, by znamenalo nejen riskovat, že se „něco“ mezi manžely pokazí, ale také mu předat informaci, že jeho žena (i když třeba jen ve vzpomínkách) částečně patří možná i někomu jinému. Muž (naštěstí) je tvor jiný než žena. Žena je víc připravena zvládat stresové a krizové situace především po stránce citové, muž je zase vybaven lépe pro ochranu a záchranu v nebezpečných vnějších situacích.
Vracení se do doby před svatbou by pro muže bezděčně představovalo přesvědčení, že vám to ještě z hlavy nevyšumělo, a že to vše tedy vlastně není minulostí. Zatímco by žena chtěla tímto přiznáním „vygumovat“ to negativní, co zůstalo mezi těmi dvěma nevyřčené, u muže by došlo k přesnému opaku: tato negativní informace by se do jeho mysli i do jeho srdce teprve zapsala.
Odpuštění musí nastat ve třech rovinách: ve vztahu k Bohu, který nám dává určitá pravidla a stanovuje, co je a co není správné (onen strom poznání dobra a zla); dále ve vztahu k člověku, který byl daným skutkem, myšlenkou či slovem dotčen, ublížen, uražen (proto je dobré a důležité napravit zkažené a narušené); a nakonec také odpustit sobě samému čili uvěřit, že mi bylo odpuštěno, i kdyby mi to ten druhý neodpustil (obecně se může stát, že Bůh hřích smaže, ale člověk smazání není schopen).
Podstatou odpuštění ve vztahu je napravit narušené. Kdyby tazatelka nyní (v sebelepším přesvědčení, že to je tak správné a dobré) vše před svým mužem vyklopila, došlo by patrně k narušení něčeho, co je celistvé a pevné. Tedy k úplnému opaku, než chce Bůh. Pravděpodobně se tedy bude muset smířit s tím, že není dokonalá a že nezvládla všechno tak, jak by chtěla. Ale to přece není jen v této oblasti – předpokládám, že svému chlapci před svatbou neřekla i jiné hříchy. Že ji stará událost napadá, svědčí mj. o tom, že by mu tu informaci chtěla dát. Myslím si však, že v tuto chvíli mu chce dát něco, oč on nestojí. On chce svou ženu, její věrnost a lásku – tak, jak mu to před Bohem slíbila.
Proto je dobré jednou provždy ono koupání se na Adama (a Evu), i s jiskřivými doteky nahých těl, opravdu přijmout jako minulost a utopit ji v nesmírném moři Božího milosrdenství. A snažit se, aby se něco podobného v přítomnosti a budoucnu už nikdy nestalo. Není třeba se šťourat v tom, co nelze změnit. Spíše děkovat za skvělý vztah. Že se partneři smějí dívat, hladit a dotýkat těla, které se jim líbí, a jeden druhému dokáže svým objetím nejen udělat radost, ale především dávat najevo, že k sobě patří.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou