Moje já, bolestně vymalované na kůži

Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007

V poslední době se mezi mladými lidmi velmi rozmohlo tetování. V naší farnosti to už rodiče některým klukům a holkám v pubertálním věku zakázali, s tím, že se to pro věřícího člověka nehodí. Osobně se mi to taky nelíbí, ale myslím si, že je to otázka spíše osobního vkusu než náboženského pohledu. Jak se k těmto věcem staví církev?

Tohle je na první pohled jednoduchá otázka, která bývá často řešena mávnutím ruky a jasným odmítnutím tetování jako takového. Zkusme se ale nad tímto problémem více zamyslet. Proč se někdo nechává tetovat, co tím chce vyjádřit? Jako politický vězeň jsem měl během výkonu trestu možnost často hovořit zcela otevřeně „s chlapy na cimře“ na toto téma. Tetování měli na sobě někteří opravdu mnoho. Ptal jsem se po důvodech – mohu je shrnout do několika skupin: Příslušnost k jisté partě nebo skupině; vyjádření blízkého vztahu k jisté ženě; důležitý nápis nebo symbol vůdčí myšlenky; symbol síly nebo násilí; vzdor proti totalitní společnosti; výraz osobního sebeobrazu; prezentace – „jsem drsňák“; vyjádření subjektivní výjimečnosti; posílení sebevědomí; protest proti něčemu nebo někomu. A mohli bychom jmenovat ještě mnoho dalších důvodů.
Ale pojďme do přítomnosti. Hned po přijetí e-mailu s výše uvedeným dotazem jsem kontaktoval mladé lidi ve věku 13–21 let, které znám, a ptal jsem se na jejich názor. Nejčastější odpověď zněla: „K tomu, abych byl in, nepotřebuji tetování.“ Prakticky žádný z nich tetování nemá.

ROZHODUJE STYL VÝCHOVY
Celá otázka úzce souvisí se stylem výchovy. Pozitivní sebeobraz i sebepojetí se u dítěte vytváří dlouhodobě. Kdo jsem? Kdo jsem pro své rodiče? V hlubinách nitra prožívá dítě otázky: Jsem přijat a přijímán vždy znovu svými rodiči? Mohu osvědčit své křehké já v různých domácích situacích? Váží si mě moji rodiče? Smím vyjádřit nesouhlas nebo jiný názor, než mají rodiče? Mohu doma volně dýchat, nebo musím pryč? Důvěřují mi moji rodiče, nebo jsou to spíše kontroloři? Mají o mne opravdový zájem?
Ne všichni mladí lidé totiž mohou prožít své dospívání v dialogu s rodiči, kteří jsou tolerantní a mají pochopení pro specifika mladé generace. Pak vyrůstají „wounded hearts“ – zraněná srdce – a svá hořká zranění si nesou po celý život. Možná právě tito lidé si pak posilují své sebevědomí různými způsoby včetně tetování. Dítě má vyrůstat v pozitivním klimatu, kdy i přes jeho nezralost a neplechy mu rodiče dávají v mnoha situacích najevo svou bytostní i citovou blízkost a přitom jej uvádějí do řádu i pořádku.

S DŮVĚROU A POVZBUZENÍM
Dospívající člověk je přístupný vzájemné domluvě, když ho rodiče berou vážně a naslouchají mu. Dospívající člověk potřebuje časté povzbuzování i věty typu – Máš na to, pokus se o to! Dospívající člověk ovšem potřebuje také svou partu nebo někoho blízkého mimo okruh rodičů, kterému může všechno spontánně sdělit. Dochází mnohdy až k identifikaci se skupinou, která je mu blízká. Pokud jde celá výchova správným stylem, má mladý člověk schopnost rozlišovat, co je dobré, co je brak, a také, co je přímo škodlivé. Když rodiče svému synu nebo dceři v různých situacích vyjadřují svou důvěru, uznání a pochvalu, dostává se mladý člověk dál a může vyzrávat. Pak si sám udělá vlastní názor na mnoho věcí včetně tetování. To už k ničemu nepotřebuje. Z tohoto pohledu odpovídám na výše uvedenou otázku, že tetování je zbytečné a zralý člověk je nepotřebuje.
P. Rudolf Smahel SDB, vedoucí katedry křesťanské výchovy na CMTF UP


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay