Vydání: 2005/26 Kněžská samota, 20.6.2005, Autor: Alexandra Havlícová

 

Konec školního roku přináší bilancování celoroční práce dětí i jejich učitelů a dává rodičům příležitost, aby se zamysleli nad výsledky svých ratolestí i sami nad sebou. Každoročně během posledního školního dne vidím rozzářené dětské oči, svátečně oblečené učitelky s květinami a hloučky mladistvých, komentujících své úspěchy či neúspěchy. Vidím ale i řadu schoulených a uslzených stvoření, která se v tom shonu pohybují, jako by chtěla zmizet světu z očí. Také slýchám ponižující kritiku dospělých. Výchova je sice od řádu, pevnosti a důslednosti neoddělitelná, musíme si však zároveň uvědomit, co všechno se do školních ohodnocení našich dětí promítá.

Pokud se vaše dítě potýká se špatnými výsledky celý školní rok, zjistěte si, zda se týkají jen určitých předmětů, anebo celého studia. U neklidného a nesoustředěného dítěte bychom měli myslet na příčinu z okruhu poruch aktivity a pozornosti při lehké mozkové dysfunkci a na specifickou poruchu učení typu dyslexie, dysortografie a dyskalkulie. Tyto termíny neznamenají, že by dítě bylo nemocné nebo hloupé. Jde jen o specifickou zvláštnost při zpracování informací v mozku, která se v současnosti dá ovlivnit speciálními léčebně-pedagogickými postupy a farmakologickou podporou výživy mozku. Příčiny mohou být různé - od dědičné dispozice až po organická poškození mozku v období před narozením, při porodu nebo v období po něm. Někdy lze důvod najít jen těžko. Výše uvedené obtíže si určitě dítě nevymýšlí ani nevypěstuje leností nebo nedbalostí. Je-li po dlouhou dobu konfrontováno s káráním, snižováním či špatnými známkami, následně se neurotizuje, takže se roztočí bludný kruh strachu z negativní kritiky za špatné výsledky, rostoucí úzkosti z výkonu a ještě horších výsledků, podaných ve stresu. Někdy se na to m podepisuje i působení učitele.

Jiný okruh těžkostí představuje neschopnost podržet si učivo v paměti. Ačkoli dítě věnuje školní přípravě celé hodiny, nemusí dosáhnout očekávaného výsledku. Bez pochvaly roste jeho nechuť k učení. Jsou-li do práce na vzdělávacím procesu vtahováni rodiče tak, aby suplovali práci učitelů, neměli by něco takového připustit. Výrazně to narušuje jejich vztahy s dětmi. Nucením do výkonů se totiž fixuje vzájemný zápas, kdy neúspěšný rodič hledá důvod svého neúspěchu v dítěti a dítě v něm vidí tyrana. Daleko více by škola měla vést žáky, aby se navykli učit se - nikoli memorovat nazpaměť text učebnice, ale hledat pravý obsah textů, třídit informace podle důležitosti. Má-li dítě výrazné problémy, měli by pro ně rodiče místo trestu hledat odbornou pomoc v poradně, kde psycholog a speciální pedagog zjistí úroveň a strukturu jeho schopností, případně specifické poruchy učení. Pomoci může i dětský psychiatr. Neměli bychom však necitlivým přístupem dopustit, aby se dítě dostalo do stavu, kdy ho psychiatr ošetřuje po sebevražedném pokusu.