Místní církví rozumíme diecézi s biskupem

Vydání: 2006/37 Nebezpečné dovolené?, 12.9.2006

Stále se hovoří o mnoha křesťanských církvích. To ještě má z historického pohledu nějakou logiku. Ale v poslední době ještě ve vlastní katolické církvi stále slyším výrazy jako „podzemní církev“ nebo „naše farní církev“. Copak Kristus nezaložil jednu jedinou církev? Prosím o vysvětlení.

Je asi třeba připomenout, že v evangeliích nenajdeme zprávu o tom, že by Pán Ježíš řekl: „Právě teď zakládám svou církev a má ty a ty vlastnosti.“ Dobří znalci Písma však umějí jasně rozeznat, že učení Pána Ježíše není chaotické, vyvolané jen tím, co po něm kdo právě chtěl. Cíleně směřuje k vytvoření základů pro „lid nové smlouvy“, církev. Toto slovo řecky znamená „svolání z různých stran“. Má to být Boží rodina, základ věčného společného domova u Otce. V tomto smyslu Pán Ježíš zakládá opravdu jednu církev, jediné společenství spásy. Církev proto nemůže v žádném případě založit člověk a pokud tak učiní, je to kamufláž. To, oč se nanejvýš mohou lidé přít, jsou její pomyslné hranice. Po druhém vatikánském koncilu se vneslo jasno do mnoha věcí a to i do pojmu církev. Církev byla především charakterizována jako „svátost spásy“, Boží společenství lidí spasených a ke spáse směřujících.

TAJEMNÁ A VIDITELNÁ TVÁŘ CÍRKVE
Koncil dále hovořil o několika, řekli bychom „tvarech“ nebo „ohraničeních“ této jediné církve. Jako Ježíš byl díky působení Ducha Svatého zároveň Bůh (neviditelný) a člověk (viditelný), tak se mu analogicky podobá i církev. Také ona má svou povahu neviditelnou („Kristovo tajemné tělo“), kam bychom mohli zařadit například samotnou Boží Trojici, anděly, zemřelé; a povahu viditelnou („Boží lid“). Touto viditelnou tváří je církev katolická, tvořená těmi, které spojuje jedna víra, jedny svátosti, jedno pastýřské vedení a jedno společenství. Přesto stojí za zmínku důležitá poznámka - nekatolickým církvím, právě díky křtu, koncil neupírá název „církev“. Skrze Krista a křest již dnes všichni křesťané tvoří jednoznačně neviditelné Kristovo tělo, i když jako viditelný lid jsou rozděleni. A ve svém posledním dokumentu koncil uvádí, že ke Kristu připojuje Duch Svatý i lidi bez křtu, pokud jsou to „lidé dobré vůle“. Jak? „Způsobem, který zná jen Bůh.“ Různá uskupení těchto nepokřtěných věřících koncil už však církvemi nenazývá.
Kromě této základní podoby církve pak koncil oprášil pojem „místní církev“. Ta má dva základní stavební prvky: biskupa a eucharistii. Jde tedy nejčastěji o diecézi. Skrze svého biskupa, který patří do světového „biskupského kolegia“ (společenství biskupů s papežem), pak diecéze přesně a živě zapadá do světové církve, přičemž každá v sobě nese její plnou „genetickou informaci“.

PROBLÉM NEOFICIÁLNÍCH STRUKTUR
K otázce je třeba ještě dodat, že pojem „farní církev“ není nejpřesnější. „Místní církev“ není farnost s knězem, ale diecéze s biskupem. Biskup totiž svěřuje svou diecézi v jednotlivých farnostech kněžím. Ti mají vést, učit a posvěcovat věřící jeho jménem. Farnost je tedy součástí místní církve a mělo by to být ze všech dalších názvů patrné.
Pojem „podzemní církev“ také nemá teologický smysl, i když se často používá. Pokud označuje křesťany (včetně kněží a biskupů), kteří tvoří místní církev a jen z vážných důvodů oficiálně nedávají najevo své místo a poslání v církvi, je to v pořádku. Pokud však je chápán jako samostatná souběžná církevní struktura vedle té „oficiální“, pak to v pořádku není. Vedle místní církve totiž nemůže existovat nic než jen jasně vykrystalizovaná sesterská místní církev.
P. JIŘÍ KAŇA, farář v Blansku


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay