Má být kněz vážný, velebný a důstojný?

Vydání: 2010/3 "Třetí svět" Evropy, 13.1.2010

Přišel k nám mladý kněz. Má zajímavá kázání, je oblíbený. Mně se ale nelíbí, že si hned začal se všemi svými vrstevníky tykat, i k dětem se chová doslova kamarádsky. Mají jej rády, to ano, ale nemyslím, že taková uvolněná výchova posílí jeho autoritu a už vůbec ne vážnost církve. Za co asi stojí zpověď u takového „kamaráda“?

Dotaz naráží na důležitou a zároveň naléhavou otázku dneška. Tou je identita kněze. Jaké je poslání kněze v dnešní době? Kým má být? Co je možné od něho očekávat? Zvláště po II. vatikánském koncilu, který přináší řadu nových podnětů, se tyto otázky, a to nejen v odborné teologické literatuře, živě diskutují. Nyní se zdá, jako by tato diskuse ztrácela na intenzitě, téměř utichá. Není to, domnívám se, ani tak proto, že bychom na výše zmiňované otázky měli konečnou, definitivní odpověď. Spíše to svědčí o naší rozpačitosti, nevyjímaje z toho biskupy, kněze, teology, věřící i lidi mimo církev. Pro někoho se může zdát za této situace nejpřesvědčivější odkaz na minulost, jakási „hra na jistotu“. Co dříve, v daném prostředí a za daných okolností, relativně dobře fungovalo, musí fungovat i dnes. Tohoto názoru je zřejmě i náš tazatel. V jeho pojetí je církev váženou (vážnou) institucí, s váženým (vážným, velebným, důstojným…) knězem. Jejich prvořadým úkolem je chránit posvátná tajemství a vyvarovat se všeho, co by zmiňovanou „váženost“ mohlo narušit. Nepřesvědčivost oné „hry na jistotu“ dosvědčují nejen závěry II. vatikánského koncilu, nýbrž i životy svatých. V pojetí koncilu není církev „vážnou“ institucí, která vyžaduje „odstup“. Je putujícím Božím lidem dějinami, kterého se dotýkají starosti a bolesti tohoto světa. Jejím úkolem je, po vzoru Ježíše Krista, Dobrého pastýře, projevovat a zprostředkovávat lidem vstřícnou Boží náklonnost. Dávno před koncilem to pochopil a realizoval svatý Jan Bosko. V dětství se setkal s obrazem kněze, který má, jako představitel „váženého“ úřadu, náležitý odstup od lidí. Don Bosko chce být jiný. Chce být knězem, kterého se druzí nebojí. Jako mladý člověk měl řadu otázek, které by rád s kněžími prohovořil, ale jejich přílišná odtažitost mu v tom bránila. Donu Boskovi šlo o jediné, o spásu duší mladých. Snažil se jim porozumět, být jim blízko. Dokonce tvrdil, že kněz musí mít rád to, co má ráda mládež, aby byla ochotna naslouchat jeho slovům. Po vzoru Ježíše Dobrého pastýře hledá ztracené. Je blízko hledajícím, zvláště nejpotřebnějším. Ukazuje cesty spásy. Dnes se autorita nespojuje s úřadem, nýbrž s osobou. Má-li mít kněz náležitou autoritu, musí být hluboce zakořeněn v Bohu a stát pevně nohama na zemi. Z tohoto postoje vyplývající ochota naslouchat druhým lidem a sdílet s nimi jejich životní osudy činí jeho poslání a svědectví přesvědčivým. Přiblížit se lidem neznamená se jim podbízet, nýbrž umět je oslovovat. Z této pozice je také možné hodnotit otázku tykání a vykání. Její zodpovězení bude na uvážlivém rozhodnutí každého.

P. Jindřich Šrajer SDB, vedoucí Katedry teologické a sociální etiky na TF JU v Českých Budějovicích

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay