Když společenství nepřijímá

Vydání: 2004/4 Chybí církvi osobnosti?, 9.9.2004, Autor: Zdeněk Jančařík

OSOBNOSTI VE FARNOSTI?
Jsem matka dospívajících dětí, dcery a syna. Vždycky jsme děti vychovávali ve víře, ale zároveň jsme je vedli i k tomu, aby byly samostatné a dokázaly si samy vytvářet názory na různé věci. Jenže ve farnosti začali mít kvůli tomu problémy. Žijeme v malém městě a jediné farní společenství mládeže je vedené tak, že kdo nějak vybočuje (třeba poslouchá jinou hudbu nebo má kritické názory), ten se v něm brzy začne cítit jako nezvaný host. Děti přestaly do společenství chodit a s farností ztrácejí kontakt. Bojím se, aby neztratily kontakt i s církví.
A. V., Karlovarsko

Znám mnoho příkladů mladých lidí, kteří jako děti chodili s rodiči do kostela, při výuce náboženství byli nadšení, a dokonce povzbuzovali své rodiče a prarodiče ve víře. V období, kdy by měli dospět k vlastnímu projevu vyznání víry a k vlastnímu přesvědčení o důležitosti náboženství pro život, tedy v době dospívání, ztratili jakýkoli zájem o Boha a to, co je s ním v prostředí katolické víry spojené (liturgii, modlitbu a svátosti). Kde se stala chyba? Říkáte, že jste vedli děti k tomu, aby byly samostatné a dokázaly si samy vytvářet názory. To by odpovídalo liberálnímu pojetí výchovy, nikoli tedy přísnému vyžadování náboženských povinností. Jak ale byla budována osobní víra dětí? Nebyla navázána jen na sympatie k faráři nebo ke společenství? Netáhlo je do kostela jen kázání nebo hudba (pokud u vás fungují tzv. kytarové mše)? Naučily se samostatně modlit, a to na příkladu svých rodičů? A i kdyby se to všechno dělo, "jak se patří", myslíte, že z dobře katolicky vychovávaného dítěte musí vyrůst mladý člověk, samostatně a svobodně vyznávající Boha, jeho existenci a svou závislost na něm? Nemusí. A velmi často nevyroste. Důvodů je spousta, od sociologických (vliv prostředí, skupiny přátel, partnera či partnerky, nedůvěra v samostatné myšlení v církevním prostředí), přes psychologické (pocit izolace věřícího v bezvěreckém prostředí, puberta a touha po nezávislosti na rodičovských modelech), až po ty ryze osobní (Nechci, a hotovo! Udělám si to po svém...).Váš dotaz mne zastihl v čase, kdy obvykle jezdím s mladými lidmi na setkání mládeže do některé z evropských metropolí. Jako kněz - konvertita si kladu otázku a vlastně se jí zabývám, kudy chodím: Co může přivést -náctileté k tomu, aby se sami za sebe rozhodli pro víru v Boha? Modlitba ve velkém společenství spolu s bratry z Taizé je jednou z možností, jak hochy a dívky nenásilně uvést do prostředí, kde se mohou před Bohem sami projevit, kde se nemusí stydět, že jsou zbožní, jak tomu bývá v uzavřeném prostředí malé farnosti, a kde mohou najít mnoho vrstevníků z různých zemí, kteří jsou zvyklí své vyznání projevovat "naplno". Zpěv a spontánní sdílení jsou prastaré způsoby komunikace s posvátnem, které se tam, kde je úrodná půda, mohou ujmout. Taková větší akce může mladého člověka "nastartovat", nikdy však nesmí chybět jeho vlastní, velmi osobní úsilí o Boha a o vztah k Němu. A k tomu není nikdy pozdě, protože "neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě" (svatý Augustin).


ZDENĚK JANČAŘÍK SDB, kněz a šéfredaktor nakladatelství Portál

Bude pro něj jeho farnost jednou těsná?

Snímek Jaroslav Hodík

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay