Kdy je vlastně papež neomylný?

Vydání: 2015/46 25 let práce pro mládež, 10.11.2015, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Příloha: Perspektivy 46

Kdy přesně je papež neomylný? Říká se, že je to ve věcech víry a mravů. Co to konkrétně znamená? Jsou neomylné třeba jeho encykliky?
 
 
Vprvní řadě platí, že papežská neomylnost ve věcech víry a mravů byla v katolické církvi přijímána od nepaměti. Nebylo však jasné, zda je to pravda zjevená. Dogma z Prvního vatikánského koncilu znamenalo pouze ujasnění ohledně stupně závaznosti této pravdy, nikoli její vznik.
 
Neomylnost v interpretaci zjevení přísluší primárně církvi jako celku. Ona je přece podle Nového zákona „sloup a opora pravdy“. Papež a biskupové tuto neomylnost církve jako celku vyjadřují nikoli podle vlastního zalíbení, nýbrž coby kvalifikovaní představitelé Božího lidu. Nynější dokument Mezinárodní teologické komise Sensus fidei v životě církve připomíná podivuhodný soulad Božího lidu a magisteria v záležitostech víry. Není jistě náhodné, že před definicí posledních mariánských dogmat nejprve proběhla dlouhá teologická debata. Papež následně zjišťoval postoj biskupů, ti se zase seznamovali s míněním duchovních a Božího lidu. Když se projevila podivuhodná jednota přesvědčení, následovala práce historické komise a teologické komise. Teprve na tomto základě byla definována tato dávná věřená pravda jako zjevená.
 
Existují tři stupně závaznosti výroků magisteria. Zjevené pravdy, a to slavnostně definované i nedefinované. K definování se přistupuje zpravidla tehdy, vyžaduje-li to krizová situace. Není-li toho třeba, zjevená pravda je měřítkem víry i bez definice. Při slavnostní definici je papež coby představitel církve jako celku neomylný v záležitostech týkajících se naší spásy. Nepřijetí daného výroku by pro dotyčného znamenalo herezi a vyloučení z církve.
 
Následují pravdy definitivní. Zde jde jednak o pravdy logicky vyvozené ze zjevení, které zastávali vždy všichni pravověrní biskupové. Taková je kupříkladu pravda o vyhrazení kněžského svěcení mužům, což definoval Jan Pavel II. Pokud by se tomu někdo příčil, upadal by do schizmatu. Existují také pravdy prohlášené na základě historické nutnosti – například kanonizace svatých. I zde se jedná o neomylnost.
 
Prakticky vše ostatní je řádné univerzální, případně řádné magisterium. Ono řádné univerzální magisterium jsou výroky papeže a biskupského kolegia. Tyto výroky jsou samy o sobě dobově podmíněné, a proto nemohou být striktně nereformovatelné. Papežové se k této úrovni magisteria svých předchůdců chovají s úctou, leč poměrně svobodně. Oprávněná výhrada ze strany věřícího může být opovážlivá, nebezpečná, ale také oprávněná a potřebná. Je však nutno zachovat uctivost. Do této oblasti patří encykliky, adhortace, proslovy papeže, dokumenty vyplývající z biskupské synody. Dokonce ani dokumenty Druhého vatikánského koncilu neobsahují žádnou dogmatizaci ani definici definitivní nauky. Autorita tohoto učení stojí na jeho argumentaci Písmem a posvátnou Tradicí. Nejde tu o donucování, nýbrž o apel na náš zdravý rozum osvícený vírou. Řádné magisterium jednotlivých biskupů není samo o sobě neomylné, vyžaduje však naši uctivost.
 
Autor je teolog a vysokoškolský pedagog.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy, Odpovědny



Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay