Kadidlo je odvěkou součástí liturgie

Vydání: 2010/42 Ohrožený Tibet, 14.10.2010

Když se nevěřící zeptá: Vždy když vidím v televizi, jak farář mává kolem sebe kadidlem, připadá mi to, jako by prováděl nějaký předpotopní pohanský rituál. Copak něco takového patří do 21. století?

Náboženství a kultura všeobecně jsou založeny na rituálech. Proto není nic zvláštního, když dirigent řídí orchestr ve fraku s taktovkou a v bílých rukavicích. Od něj nikdo nečeká, že vystoupí v riflích, v kšiltovce s nápisem „I love Mozart“ a s laserovým ukazovátkem. Ani liturgické obřady nemohou pominout tradici. Ačkoliv se pak jeví tajemně zastaralé a místo respektu mohou vzbudit druhou reakci: ironii. Ale díky výstižnému českému obratu „podkuřovat někomu“ je tento starobylý symbol okuřování všem dostatečně srozumitelný – vyjadřuje velkou úctu. Obdobný dojem zanechává tradiční božítělový průvod s baldachýnem a družičkami sypoucími květy. A právě květiny a kadidlo dávají jedinou příležitost zapojit v kostele i náš čich. Křesťanství užívání kadidla nepřevzalo od pohanů, ale z židovského chrámu, kdysi jediného místa zasvěceného pravému Bohu. Přesně to ilustrují slova starozákonního žalmu: „Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě, pozdvižení mých rukou jak večerní oběť.“ Také křesťanská část Bible – Nový zákon – vnímá kadidlo jako součást nebeské liturgie a v knize Zjevení uvádí: „Vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami věřících z ruky anděla před Boží tvář…“ Je pravda, že kadidlo užívají i pohanské kulty, protože rostlinná pryskyřice nepodléhá zkáze a ještě na žhavém uhlí vytváří bílý dým s příjemnou vůní. To ale nemůže být důvodem, proč neobětovat vzácné věci skutečnému Bohu. Dokonce je stanoveno, aby každé vystavení Nejsvětější svátosti v monstranci doprovázelo užití kadidla. Vedle uvedené argumentace proti kadidlu někdy nastupuje i nová, zdánlivě vědecká, hovořící o možnosti halucinogenních, nebo dokonce karcinogenních účinků. Její hlasatelé však opomíjejí skutečnost, že příležitost k setkání s kadidlem je už proti minulým staletím velmi vzácná, v průměru snad jen několik minut v měsíci.

P. Marek Slatinský, farář v Šaraticích Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay