Jsou ženy v katolické církvi diskriminované?

Vydání: 2006/45 Co se vaří a peče v klášterech, 7.11.2006, Autor: Milan Badal

Zdá se mi, že ostatní křesťanské církve otevřely ženám cestu k odpovědnějším rolím, zatímco u nás katolíků cítím určitou diskriminaci. Nabádá snad Písmo k něčemu podobnému?

Dotaz uzavírá emotivně laděná otázka, patrně má tázající se čtenářka na mysli diskriminaci žen v katolické církvi. Škodolibý nezodpovědný pisatel odpovědi by asi odpověděl: „To víte, že ano, a dokonce je to horší, než myslíte.“ Na podporu svého tvrzení by určitě mimo jiné uvedl výrok apoštola Pavla o tom, že žena má ve shromáždění mlčet. Kromě toho, že bych tím „nadzvedl“ řadu čtenářek, jistě by ani biblisté nesouhlasili, abych vytrhával věci z kontextu a uváděl dobově podmíněné výroky jako hlas Boží.
Věřím proto, že se čtenáři pokusí uvažovat o diskriminaci žen v katolické církvi trochu šířeji. Tazatelka především tvrdí, že „jiné křesťanské církve ženám otevřely cestu k odpovědnějším rolím“. Nevím, co tím míní, mohu se jen domýšlet, že se oklikou ptá na možnost, aby žena byla vysvěcena a působila jako kazatelka, případně biskupka. Jiné odpovědnější role totiž v evangelických církvích neznám.

NEMůŽEME MÍT STEJNÉ ŠANCE
Bez přílišné argumentace věroukou, Písmem svatým a dalšími pomůckami nabízím úvahu, která by mohla být logická. Jestli Bůh stvořil muže a ženu tak, aby tvořili člověka, aby se navzájem doplňovali, patrně počítal s tím, že jsou si rovni, ale jsou různí. Bývá totiž naším velkým omylem, že si pod rovností představujeme stejnost, uniformitu. Také zmiňovaný svatý Pavel mluví o lidech a jejich rovnosti, bez toho, že by se brala v potaz barva jejich pleti, pohlaví, věk, národnost.
Díky různým okolnostem ale nemáme stejné šance ani v běžném životě: někdo je méně inteligentní a jistě nebude hovořit o diskriminaci, když nedosáhne doktorátu. Někdo je nemocný či postižený a těžko se může zlobit, že není vrcholovým sportovcem. (Odpusťte ty primitivní příklady.)

Každý dostal jiné hřivny
Nemá smysl si nalhávat, že postavení ženy ve společnosti bylo vždy rovnoprávné. Církev, která je výsekem společnosti, byla tímto přístupem také zasažena a mnohdy to přetrvává. Ale hovořit o diskriminaci, to se mi zdá trochu příliš. Ženy v Písmu svatém i v církvi přece měly a mají odedávna svoji nezastupitelnou roli: ve Starém zákoně byly prorokyněmi, v Novém zákoně nejbližšími lidmi z okolí našeho Pána, byly abatyšemi, středověk díky Panně Marii založil úctu k ženství a mateřství, dnes jsou v církvi ženy ve vrcholných funkcích jako sekretářky biskupských konferencí, jako děkanky teologických fakult (u nás v Olomouci), jako šéfredaktorky církevních novin apod. Nedávno jsem v kostele mluvil o amerických feministkách, které prosazují, aby v Bibli nebyl Bůh mužského rodu, protože je to diskriminace. Po mši za mnou přišla jedna sestra se slovy: „Já jsem také feministka. Ale jsem hrdá na to, že jsem žena!“
Myslím, že ženy by i v církvi měly dostávat více šancí. Odmítám ale slabomyslný rovnostářský přístup, kdy bych mohl vykřikovat, že jsem diskriminován, protože podle našeho zákoníku práce ženy nesmějí zvedat těžká břemena, kdežto muži ano. Každý má své hřivny, svá nadání, své ženství či mužství, kterým může a má obohacovat druhé. Nemyslím, že bychom se pod záminkou řečí o diskriminaci měli snažit o výměnu rolí. Tím ale neříkám, že by muži doma neměli pečovat o děti, luxovat či pomoci při vaření. Odlišujme to, co je dobou a společností podmíněné, a tedy se mění, a to, co je skutečně podstatné.


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 41 9. – 15. října 2018

Otevřenost na synodě

Biskupskou synodu o mládeži, která potrvá do 28. října, od počátku ovládla aktuální témata, jako migrace, chudoba, sexuální zneužívání i intimní život.

celý článek


„Nobelovka“ za pomoc ženám

Za „úsilí o odstranění sexuálního násilí jako válečné zbraně“ obdrželi letošní Nobelovu cenu míru konžský lékař Denis Mukwege a irácká aktivistka Nadia Muradová.

celý článek


Papež dějinného zlomu

Papež Pavel VI., vlastním jménem Giovanni Battista Montini (1897–1978), je známý hlavně tím, že přivedl k závěru Druhý vatikánský koncil a vedl církev v pokoncilním…

celý článek


Chyceni v péči mezi rodiče i děti

Říká se jim sendvičová generace. Jsou to lidé, kteří ještě stále řeší problémy svých dospívajících dětí, zároveň je však už tíží bolesti stáří jejich…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay