Jan Šrámek - politik a státník, katolický kněz

Vydání: 2006/16 Místo studentů v církvi, 18.4.2006, Autor: Jaroslav Šebek

Reflexe vlastní minulosti umožňuje lépe se vyznat v hektické přítomnosti
Před 50 lety, 22. dubna 1956, zemřel v komunistické internaci československý politik a státník, katolický kněz Jan Šrámek.  V letech 1919 až 1938 byl předsedou Československé strany lidové a od roku 1940 do roku 1945 předsedou československé exilové vlády v Londýně. Co charakterizovalo život a dílo Jana Šrámka? V čem by tento politik mohl být vzorem pro dnešní členy lidové strany křesťanských demokratů?

Š. Ch., litoměřická diecéze

Jan Šrámek, dlouholetý předseda lidové strany, patří bezesporu k největším osobnostem české a československé politiky první poloviny minulého století. Zanechal však stopy i v řadě dalších oblastí společenského života. Především se stal mimořádně úspěšným organizátorem katolického života ve složité době nástupu moderní epochy, kdy se církev musela vyrovnávat s mnoha palčivými problémy. Z jeho portrétu by se neměla vytratit ani etapa jeho kněžského působení formovaná hlubokou a živou vírou moravského venkova. Již od mládí se zároveň zajímal o dělnickou otázku a byl známý svým sociálním cítěním. Tento zájem, ve spojení s přirozenou snahou apoštolovat, ho vedl i do sféry veřejné angažovanosti.

CÍRKEV NA SPOLEČENSKÉM OKRAJI

Pokud hovoříme o jeho působení v politice, musíme přitom uvážit i nepříznivou pozici, v níž se u nás nacházela církev po první světové válce. V prvních letech republiky se totiž katolicismus musel hájit proti obviněním z loajality vůči habsburské dynastii a nedostatečného vlastenectví. Protikatolicky byla naladěna i nemalá část politických elit včetně prezidenta T. G. Masaryka. Souhrou těchto vlivů se církev ocitla na společenském okraji. 

MÍRNIL NAPĚTÍ MEZI CÍRKVÍ A STÁTEM

Typickou Šrámkovou vlastností byla schopnost hledat shodu i v dialogu s názorovým protivníkem a díky tomu se mu podařilo zabránit provedení mnoha opatření v neprospěch církve. Významně se zasloužil také o zmírnění dlouholetého napětí mezi Československem a Vatikánem. Díky němu rovněž lidová strana uspěla v konkurenci s dalšími ideovými proudy a stala se uznávanou složkou stranického spektra. Výstižně ho charakterizovala i úcta k demokratickým principům jednání, které důsledně prosazoval.

VÁHAVÝ A PŘÍLIŠ OPATRNÝ?

Jan Šrámek nebyl jistě jednoduchou osobností a měl řadu oponentů i ve vlastních řadách. Vyčítala se mu váhavost a přílišná opatrnost, která měla podle některých kritiků neblahé následky zvláště před mocenským zvratem v únoru 1948. Jeho zásluhou ale nepodlehla katolická politika myšlenkám na podporu autoritativních hnutí, jak se to ve 30. letech dělo v některých evropských zemích. V době ohrožení republiky na podzim 1938 však svým chováním dokazoval, že rozhodnost mu nechyběla. Stejně odhodlaně vystoupil i proti komunistickým demonstracím během tzv. Rudého dne v létě 1928, kdy jako náměstek premiéra fakticky řídil práci vládního kabinetu. O jeho odvaze svědčí i fakt, že v téměř sedmdesáti letech odešel po nacistické okupaci do emigrace, kde se ve spolupráci s prezidentem Benešem podílel na obnově československé státnosti. Po roce 1945 vystupoval proti třídní nenávisti a apeloval na zachování křesťanských hodnot ve společnosti. Strach nastupujícího komunistického režimu ze Šrámkových schopností (být stmelujícím prvkem exilu) ho přivedl - po pokusu o odchod z vlasti - do ponižujících podmínek internace, kde také zemřel.

ŠRÁMEK MŮŽE BÝT VZOREM I DNES

Ze Šrámkova odkazu vycházela lidová strana v době své existence v totalitním režimu. K tradicím demokratické lidovecké politiky a jejich představitelů se však hlásí i mnozí členové ze současné KDU-ČSL. Reflexe vlastní minulosti a odkazu osobností Šrámkova typu umožňuje lépe se vyznat v hektické přítomnosti. Ani dnešní společenská kultura není křesťanské politice nakloněna - své místo na veřejné scéně si musí obtížně probojovávat. Šrámkovo úsilí proto může i dnes sloužit za vzor při hledání konsensu a smysluplných východisek v rozbouřených politických vodách za předpokladu udržení etických měřítek.

JAROSLAV ŠEBEK,
historik

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay