Jak se dnes církev dívá na roli odborů?

Vydání: 2007/16 Současná dětská kniha: kvalita či kýč?, 16.4.2007

Pracuji v soukromé nemocnici. Často se píše a mluví jen o pacientech, lékařích, jaké jsou úspěchy léčby. Ale jak se žije střednímu zdravotnickému personálu, o tom už lidé neslyší. Naše postavení se stále zhoršovalo. Tak jsme se hlavně my, zdravotní sestry a radiologičtí asistenti, rozhodli opět založit odborovou organizaci. Setkala jsem se s bývalou věřící kolegyní a ta mě od této činnosti odrazovala, prý se to neslučuje s učením Ježíše Krista. Proto bych chtěla poprosit o odpověď, jak se církev dnes dívá na roli odborů.

Právo založit odborovou organizaci i právo na stávku uznává také sociální učení církve. Encyklika Jana Pavla II. „Laborem exercens – O lidské práci“, která v článcích 19 a 20 hovoří o platech a o úloze odborů, tato práva výslovně zakotvuje, stejně jako Kompendium sociální nauky církve (2004), jehož české vydání se právě připravuje. Odkazuji rovněž na Katechismus katolické církve (čl. 2430). I křesťan a katolík se tedy může angažovat v odborech, aniž by tím zatěžoval své svědomí. Musí však odpovědně vážit podmínky pro tuto angažovanost, zvlášť při vzniku krajních sporů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. A to platí v nemocnici ještě víc než jinde: protože tam „vstupují do hry“ – třeba nechtěně – i pacienti. Už ve starozákonním zákonodárství byl požadavek spravedlnosti vyvažován i pozoruhodným morálním imperativem: „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo... ani nemajetnému nebudeš v jeho sporu nadržovat,“ (Ex 23,2–3).

Právo na spravedlivou odměnu
Úsloví „dělník je hoden své mzdy“ vešlo i do Nového zákona; o odborech se v učení Ježíše Krista dovědět nemůžeme, protože ty zná až moderní společnost. Sociální učení církve naší doby zdůrazňuje, že klíčovým problémem sociální etiky ve věci platů a jiných sociálních dávek je otázka spravedlivé odměny za vykonanou práci. Zaměstnanci mají právo se sdružovat, aby se domohli spravedlnosti. Mají však při tom dbát na sociální soulad, harmonii a s tím spojenou solidaritu s ostatními. Vlastní individuální ani skupinové dobro nesmí být na úkor společného dobra. Právo na stávku při odpovídajících podmínkách a v příslušných mezích je jistým druhem ultimáta, krajního prostředku, který by neměl být zneužíván ani politicky, tím méně k vydírání hrozbou ochromení životně důležitých funkcí společenského organismu. V naší době jsme svědky zvláštního paradoxu. Zadržovaná či hladová mzda a tíživé pracovní podmínky jsou typické pro chudé země. Lidé se zde naučili skromnosti až po samé meze, pro nás těžko představitelné. Pokud si v takové situaci zachovávají radost ze života a nepropadnou beznaději a zoufalství, vztahují se na ně jistě Pánovy přísliby blahoslavenství.

Význam má i lidská důstojnost
Odbory a stávky jsou typické spíše pro bohaté společnosti, i tam, kde se žije „nad poměry“. U nás stejně jako v řadě bývalých socialistických zemí je pocit nespravedlnosti vyvoláván také tím, že privatizace a proces společenských změn daly příležitost ke zbohatnutí i způsoby „nekřesťanskými“. Také představitelé státní moci jitří někdy veřejnost tím, že hovoří o úsporách, ale sami podle toho nejednají. Zdrojem dnešních sociálních konfliktů u nás je tedy často pocit společenské frustrace, ztráta sociální soudržnosti. Křesťan v takové situaci bude napomáhat porozumění sociální spravedlnosti, bude věci pojmenovávat věcně a klidně bez vyvolávání vášní, závisti a třídní nenávisti. Nemusí být iniciátorem a organizátorem stávek, ale bude se snažit o pochopení a vcítění se do argumentace těch, kteří se cítí poškozeni a uraženi ve své lidské důstojnosti. Dobrý katolík, ba právě on, může být volán Pánem k solidaritě s těmi, jimž se děje křivda. Ani ne tak kvůli vlastnímu zájmu, ale aby se přihlásil k těm, „kteří žízní po spravedlnosti“. Na druhé straně se musí umět stejně odvážně postavit i vůči závisti a nenávisti. V konečném rozhodnutí co činit nám může pomoci jen hlas svědomí. Jako vždy a ve všem prosme Pána o poskytnutí světla, které by našemu svědomí ukázalo cestu.
Lubomír Mlčoch, profesor ekonomie na Fakultě sociálních věd UK v Praze


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay