Jak mohu pomoci truchlícím přátelům?

Vydání: 2008/23 Osobnost kněze a šejka Aloise Musila, 3.6.2008

Pomáhám teď jedné zarmoucené rodině, která tragicky ztratila svého otce. Těžko hledám vhodné výrazy. Poradíte mi, co dělat a co říkat? I další lidé by jistě uvítali odbornou radu, jak se v takových případech chovat, aby pozůstalým prospěli a třeba jim ještě víc nevhodnými slovy neublížili.

Smrt blízkého člověka je bezesporu největší ztrátou v lidském životě. Pokud k ní dojde za tragických okolností, pozůstalí prožívají nejen bolest, ale mnohdy i šok. Zemře-li otec rodiny, celá rodina prožívá těžkou emoční a posléze i sociální a ekonomickou krizi. Život ale musí pokračovat dál. Jak? To je asi nejčastější otázka, kterou si kromě slova „proč“ pozůstalí opakovaně kladou. První dny po úmrtí blízkého člověka jsou naplněny hektickými činnostmi kolem zajištění obřadu. V tomto období psychické i fyzické zátěže si většinou nejbližší příbuzní ještě poskytují emoční podporu a pomáhají si i prakticky. S odchodem posledního smutečního hosta však začíná období truchlení, které každý člen rodiny prožívá po svém a různě dlouho.
Chcete-li jim pomoci, je především třeba přijmout fakt, že zármutek je životně důležitou odpovědí člověka na situaci ztráty a že reakce a chování lidí mohou být jiné než dřív. Buďte sami sebou, takoví jako dřív. Od pozůstalých to však nevyžadujte. Dejte jim najevo, že jsou pro vás důležití a že jejich život má smysl. Pomozte jim tento smysl hledat a najít. Ostatně zprvu mají potřebu hovořit spíše pozůstalí. Před důvěryhodným člověkem nemusejí potlačovat emoce a postupně si tak mohou uvědomovat novou realitu.

DOPROVÁZET JE MOŽNÉ MLČKY
Co ale říkat? Doprovázet v zármutku můžete i beze slov. Někdy je lépe mlčet, než se křečovitě nutit do slov plané útěchy nebo říci něco nevhodného. Reagovat můžete i pohledem plným porozumění, stiskem ruky, objetím. Chcete-li něco říci, hovořte třeba o vlastních životních ztrátách, s nimiž jste se vyrovnali. Pozůstalí si tak začnou uvědomovat, že zármutek lze integrovat do života a že smrtí blízkého život nekončí. Povzbuzujte je, aby hovořili o zesnulém vždy, když pocítí potřebu, k ničemu je však nenuťte. Také vy můžete o zesnulém hovořit a vzpomínat na něj. Vhodný je doprovod na bohoslužbu nebo na hřbitov.
Pokud přátelé odmítají vaši pomoc s tím, že nic nepotřebují, zkuste to po čase znovu. Zavolejte, pošlete zprávu, pozvěte na posezení u kávy, na procházku nebo přineste malou pozornost. Nečekejte, až vás budou kontaktovat oni, iniciativu vyvíjejte spíše vy. Pokud máte pocit, že pozůstalí potřebují odbornou pomoc, neváhejte je povzbudit k návštěvě duchovního, psychiatra, terapeuta nebo pastoračního pracovníka.
Můžete jim také doporučit účast na víkendovém semináři pro pozůstalé s názvem Porozumět zármutku. Je určen všem, kteří pociťují beznaděj a samotu. Bližší informace jsou v inzertní části tohoto čísla.
Dagmar Tisovská, předsedkyně občanského sdružení Hospicové hnutí Tábor


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay