Vydání: 2006/47 Umí být církev vděčná?, 21.11.2006, Autor: Václav Štaud

Svatý otec má během své návštěvy Turecka přijet do Efezu. Proč? Čím je toto místo zajímavé?

Není náhodou, že si papež Benedikt XVI. zvolil mezi třemi městy, které zakrátko v Turecku navštíví, také starověký Efez při pobřeží Egejského moře. Zde totiž křesťanství zakořenilo rychleji než jinde. Centrum římské provincie Asia s přístavem při ústí řeky Kaystros proslavil především svatý apoštol Jan, miláček Páně, který zde podle různých podání prožil dlouhá evangelizační léta a také tady ve vysokém věku zemřel. Podle legend s ním v Efezu nějaký čas žila i Panna Maria. Evangelista bohužel říká jen to, že „si ji vzal k sobě“ a místo pobytu neupřesňuje. Každopádně je (údajný) efezský domek Matky Boží trvale centrem zájmu turistů.
Dalším velikánem církve, který Efez proslavil, je svatý Pavel. Více než dvouletým působením tady na cestě z Korintu ukončil svou misii po východním Středomoří. Prostřednictvím spolupracovníků odtud založil i několik okolních církevních obcí, např. obec Kolossy. Efezským po odchodu adresoval jeden ze svých kratších listů, z jehož 5. a 6. kapitoly jsou často citovány pasáže o vzájemných vztazích manželů, rodičů a dětí. Jistě měl nějaký důvod, proč právě do Efezu směřuje napomenutí: „Otcové, nedrážděte svoje děti...“ Třetí velký muž, který v Efezu žil, byl svatý evangelista Lukáš, Pavlův obětavý průvodce, lékař a snad také nadaný malíř. Jeho údajný hrob je k vidění hned nedaleko vstupní brány do efezské archeologické lokality. Hrob svatého Jana, který se má nacházet v troskách rozsáhlé raně křesťanské baziliky, leží několik kilometrů odtud, severovýchodně od běžné prohlídkové trasy.

Koncil v efezu jednal o mariánské úctě
Efez byl ve starověku rozsáhlým sídlem, délka jeho hradeb přesahovala 9 kilometrů. Archeologové dodnes odkryli jen zlomek celé plochy. I ten však dokáže nabídnout mimořádné zážitky, protože efezské centrum patří k nejzachovalejším antickým lokalitám na světě. Prohlídkovou trasu, která vede mezi dvěma dodnes funkčními divadly – malým ódeionem pro 1 500 diváků a obrovským městským divadlem, nabízejícím 15 tisíc míst v 66 řadách – lze absolvovat zhruba za dvě hodiny.
Po obou stranách svažité hlavní ulice – sloupové galerie – jsou ke zhlédnutí trosky jednotlivých paláců, chrámů, městské radnice, lázní a také neuvěřitelně zachovalých mramorových veřejných záchodů. Prohlídka vede kolem mnoha pomníků, soch a kašen až ke dvouposchoďové Celsově knihovně. Nejznámější antické průčelí bylo zrekonstruováno před 30 lety s použitím autentických prvků. V jeho stínu se nacházejí trosky dalšího monumentu, zajímavého zvlášť pro nás křesťany. Tento mariánský chrám, který je mladší než jiné efezské budovy, byl postaven na starších základech až počátkem 4. století. V roce 431 zde otcové 3. ekumenického církevního koncilu rozhodovali o „Nestoriově blu- du“ a stanovili, že Panně Marii opravdu přísluší označení Matka Boží. V odkryté části Efezu nechybí ani rozsáhlé sídliště patricijských domů a velký sportovní stadion. Centrum města bylo naštěstí (snad po zemětřesení) obyvateli před staletími opuštěno a zaváto pískem. Římské velkoměsto tak lze obdivovat v jeho původní podobě, bez rušivých stavebních změn.

smutek diany efezské
Snad nejpůsobivější je pohled z mohutného kamenného bulváru – Arkadiovy cesty – která kdysi přiváděla návštěvníky Efezu od jeho přístavu. Město, vystavěné ve svahu, odtud působí zvlášť impozantně. V centru pohledu stojí vysoká divadelní stavba a sloupové tržiště (agora). Právě tady došlo ke známému srocení efezských prodejců sošek Diany a dalších pohanských devocionálií proti svatému Pavlovi, který jim novým učením „kazil obchody“.
Neméně pozoruhodné místo leží na opačné straně města. Tady stával jeden z divů antického světa, chrám Diany Efezské. Jenže ochránkyně města, patronka plodnosti, řecky nazývaná Artemis, dopadla špatně. Kde se ještě před 1 650 lety pyšně vypínalo 127 sloupů obdivovaného díla, stojí dnes sloup jediný, symbolický. Zkázu, kterou zahájil pověstný žhář Hérostratos, dokončilo zemětřesení a budovatelé nedaleké středověké pevnosti. Chrámový kámen použili po svém. V prostoru dávných oslav pohanského božstva zůstalo mezi zbylými roztroušenými balvany jen lesní jezírko, plné vodního ptactva.