Člověk žasne a Stvořitel se usmívá...

Vydání: 2006/33 Cesty k novému domovu, 15.8.2006

Dostala jsem otázku, na kterou neumím odpovědět. Dokáže Bůh stvořit tak velký kámen, že by ho sám neunesl? Poradíte mi?
K. R., pražská arcidiecéze


Křesťané, kteří se chtějí v podobném duchu pobavit, případně ateisté, kteří tak žertují na úkor věřících, také přemýšlí, zda měl Adam pupík, kde se vzaly manželky pro jeho syny, kolik andělů se vejde na špičku nože, nebo zda v osmé kapitole Janova evangelia si Panna Maria, jediná bez vinny, klidně mohla tím kamenem hodit. My jako národ bychom měli mít k takovým hříčkám a nadsázkám obzvlášť kladný vztah, vždyť jednomu z našich velikánů Járovi C. se dokonce podařilo vytvořit filosofii externismu, ve které zastává stanovisko, které zároveň vyvrací.
Lidský duch je vynalézavý a rád provozuje slovní a logickou gymnastiku napříč dějinami i kulturami. Důvody mohou být různé: Východní mistři zadávali svým žákům nevyřešitelné a paradoxní otázky u nás známé pod japonským názvem kóany. Na tyto krátké příběhy či dialogy se musí žák koncentrovat, meditovat o nich a hledat na ně odpověď. To aby se zbavil navyklého dualistického způsobu myšlení a různých zbytečných a destruktivních spekulací - všech překážek přímé zkušenosti probuzení (Jaký zvuk vydává padající strom v pustině, když ho nikdo neslyší?).

DOBĚHNE ACHILLES ŽELVU?
Přeneseme-li se do starověké Eleje, zaujmou nás aporie pana Zenóna, který závodem Achilla s želvou zamotal hlavu celým generacím logiků a matematiků. Nelze samozřejmě předpokládat, že Zénón byl vážně přesvědčen o tom, že želvu nelze dohonit. Cílem jeho důkazů - které se ve starověku staly proslulými - bylo obhájit nauku svého učitele Parmenida, popírající jakoukoli změnu. Zaostřil pohled na to, že i nejjasnější a podle zdání samozřejmé názory a výroky, jdeme-li jim kriticky na kořen, se mohou ukázat jako pochybné, nejisté, rozporné. Ve stejné „kuchyni“ nalézáme paradox lháře: Když řeknu, že lžu, mluvím pravdu? A to už vůbec nemluvím o delfské věštírně, proslulé svými sofistikovanými odpověďmi.
Biblickým nestorem v řešení neřešitelného je král Šalomoun se svým: „Rozetněte to živé dítě ve dví…“ (2Kr 3, 25b) Dalo by se mluvit o umně splétané židovské moudrosti, která ví o tom, že Hospodin je Bůh paradoxů. V židovské tradici je častým jevem, že ve stejné době vystupují dva učitelé, kteří hlásají víru naprosto rozdílným způsobem: nejslavnější takovou dvojicí byli rabíni Šamaj a Hillel. Bývalo zvykem, že jeden z těch dvou říkal svým žákům: To, co vás učím, je pravda, ale jděte a poslechněte si i toho druhého, který věci Boží ukazuje z té druhé stránky!

UŽ NA KRISTA TO ZKOUŠELI...
Můžeme poukázat i na záludné otázky proti Nepohodlnému: „Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“, popř. „Komu bude patřit (ta žena), až při vzkříšení vstanou?“ (Mk 12. kap.) Samozřejmě zde nemohu nezmínit jeden z květů židovské tradice - roztomilé anekdoty („Všude sabat, jen okolo mě úterý…“). Doporučil bych tazatelce některou z knih Johna Gribbina (výborného popularizátora vědy zdánlivě tak nudné jako je fyzika), aby zjistila, že naše tíhnutí k paradoxnímu uvažování je přirozené, vždyť svět ve kterém žijeme, se řídí z našeho pohledu velmi bizarními zákonitostmi. Největší záhadou, která dnes trápí filozofy, stejně jako odborníky na kvantovou mechaniku, je Schrödingerova kočka, která je živá i mrtvá zároveň.
Selský rozum se bouří, odborník žehrá: „celé se mi to nelíbí a lituji, že jsem s tím vůbec kdy měl co společného“. A za tím vším se potutelně usmívá Stvořitel.
P. MICHAEL POLENDA, kaplan v Tišnově



A totéž stručněji...
Dostala jsem otázku, na které neumím odpovědět. Dokáže Bůh stvořit tak velký kámen, že by ho sám neunesl? Poradíte mi?
K. R., pražská arcidiecéze


Samozřejmě, že dokáže! A už to taky udělal! Stvořil člověka a ve své nekonečné lásce mu dal svobodnou vůlí. Člověk a jeho pýcha je ten balvan, se kterým často nehne vůbec nic. „Ani kdyby někdo vstal z mrtvých“, řekl sám Ježíš.(Lk 16, 31) Přesto za nás později nesl kříž a tolik trpěl. Lidé by se měli ptát úplně jinak: Jak může Bůh tohle své „kamení“ přes všechno odmítání, urážky a výsměch stále milovat? Přesto je to tak a všichni jsme každodenně svědky.
P. JACEK KRUCZEK, administrátor v Brně-Řečkovicích


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 20. – 26. srpna 2019

Matku Marii slavili v Paříži i v Iráku

Jeden z nejdůležitějších mariánských svátků liturgického roku – Nanebevzetí Panny Marie – prožili křesťané po celém světě.

celý článek


Orel stále roste a mládne

Celá orelská organizace prožije v sobotu 24. srpna na Svatém Hostýně spolu s moravským metropolitou a duchovním rádcem Orla Janem Graubnerem tradiční mariánskou pouť. Tentokrát…

celý článek


Milevsko: Živé místo i naleziště

V klášteře Milevsko působí tři premonstráti, jejichž život zdaleka netvoří jen modlitba. Spravují několik farností na rozsáhlém území jižních Čech, fungují jako…

celý článek


Jak udělat s dětmi herbář

Léto a prázdniny jsou ten správný čas pro zakládání herbářů. Slovo herbář je latinského původu (herba latinsky znamená bylina).

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay