Bůh si nedělá prezenční listinu bohoslužeb

Vydání: 2006/40 Cizinci v české církvi, 3.10.2006

Proč bych měl chodit každou neděli do kostela? Vždyť církev říká, že Bůh je vševědoucí a všudypřítomný. Nestačí se k němu pomodlit třeba v úterý v lese?

Otázka poukazuje na jednu z mnoha těžkostí, se kterými se církev v současnosti musí potýkat, a tou je pravidelná nedělní návštěva bohoslužeb. Předně je důležité si ujasnit následující: Proč člověk chodí do kostela? Zdánlivě jednoduchá otázka, ale z dotazu pisatele vyplývá, že ji nelze obejít. Boží vševědoucností a všudypřítomností nelze omlouvat zanedbávání bohoslužebných povinností věřících, protože zde není přímá souvislost, na kterou se tazatel snaží odvolat.

CÍLEM JE BOŽÍ BLÍZKOST
Liturgická aktivita věřících je projevem víry a je v prvé řadě důležitá pro samotného věřícího. Křesťané sice chodí do kostela kvůli Bohu, ale především tam chodí kvůli sobě samým, kvůli své víře. Když se nedělní mše prezentuje jako povinnost nebo církevní příkaz, je tím zdůrazněn její zásadní význam pro život z víry. Bůh si pro sebe nedělá prezenční listinu, kdo byl nebo nebyl v neděli v kostele.
Člověk nevěří proto, aby věřil, tak jako nejí, jen aby jedl, či nepije jen proto, aby pil. Jíme a pijeme, abychom zabezpečili svůj biologický život, podobně věříme, abychom měli v sobě plnost života. Můžeme říci, že člověk věří s jistým cílem, který také dává smysl a náplň jeho životu. Tento cíl stojí za hranicemi tohoto světa, v Boží blízkosti a prameni života. I když mnozí nechtějí pohlédnout za horizont svého každodenního života, přesto má víra svoji logiku, není nesmyslná.
V dnešní společnosti se setkáváme s nejrůznějšími projevy víry, s různými náboženskými směry, společnostmi a církvemi, jejichž víry se kvalitativně liší. Hodnota víry není dána způsobem jakým věřím, ale tím, čemu – komu věřím. Kristus na kříži přináší spásu všem, za všechny prolévá svou krev, a pro všechny určil cestu, která k této spáse vede: založil církev a ustanovil svátosti. Pro spásu člověka nestačí, aby se v úterý v lese pomodlil; kdyby to stačilo, Kristus by nám to sdělil. On však při ustanovení eucharistie řekl, abychom to činili na jeho památku. Jeho příkaz a opakovatelnost poukazují na důležitost mše svaté pro život církve.

SVÁTOSTI JAKO SPÁSONOSNÁ ZNAMENÍ
Víra je sice osobitým projevem jednotlivce, není však jeho osobní záležitostí. Ve vyznání víry se klade důraz na společenský rozměr víry. Kristus v evangeliu říká, že kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen. Pro dosažení spásy je tedy víra doplněna spásonosnými znameními - svátostmi. Právě při slavení mše se věřící setkávají s Kristem, který v nich působí proměnu nutnou k dosažení Božího království. Takové setkání je možné jen ve společenství církve. Nedělní mše není výmyslem církve, nýbrž oslavou Kristova vzkříšení, které je znamením pro každého člověka. Že skrze působení tohoto znamení jednou povstanu k životu věčnému. Účast na nedělní mešní liturgii je vrcholem a pramenem naší víry, modlitby a zbožnosti. Kéž by dnešní věřící poznali význam a hodnotu nedělního slavení eucharistie, aby mohli říci spolu s africkými mučedníky ze třetího století: „Bez nedělního slavení mše svaté nemůžeme žít.“
P. PAVEL KOPEČEK,
vyučující liturgie na CMBF UP


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay