Vydání: 2008/3 Katolíci a evangelíci na cestě k jednotě, 15.1.2008

Jsem po operacích tělesně postižený, na mši se tak dostanu jen v neděli. Nyní se mi podařilo zakoupit Denní modlitbu církve, která konečně vyšla. Ale jsem laik a všemu nerozumím.  Byl bych vděčný za informaci o historii breviáře a hlavně za alespoň kratičký návod, jak ho správně používat.

Denní modlitba církve je dozajista nejkrásnější a nejlepší modlitbou. Vždyť se v ní pojí v harmonický celek žalmy, lekce z Písma svatého, homilie či jiná význačná díla církevních Otců spolu s životopisy svatých a antifonami. Historie Denní modlitby církve je velmi stará, sahá až do dob starozákonních. Společná modlitba věřícího lidu, která se konala v určité denní hodiny, je doložitelná již po návratu židovského národa z babylonského zajetí. I apoštolové se účastnili těchto společných modliteb, jimž byl postupem času vtiskován křesťanský ráz. První klasické svědectví je možno spatřovat již v 2. kapitole 1. listu Timotejovi, a to zejména o předpisech, jak konat veřejnou neboli liturgickou modlitbu. Sv. Kliment píše kolem roku 96 v Prvním listu Korinťanům, že apoštolové na rozkaz božského Spasitele dali nařízení týkající se času – hodin i pořadu bohoslužebných úkonů modlitby. Při tom sv. Kliment jasně rozeznává oběť eucharistickou od jiných liturgických úkonů. A podle slov zakladatele západního mnišství sv. Benedikta je to právě Opus Dei – společná denní chvála Bohu – co má tvořit hlavní zaměstnání řeholní osoby.
Duchovenskému stavu je tato modlitba ukládána jako „stavovská povinnost“, odtud pramení pojmenování modliteb jako „Oficium“. Modlitba oficia nebo také breviáře ovšem není úkonem výlučně kněžským či řeholním, ale celé církve. Již ve 4. století byl v Jeruzalémě krásný obyčej, že zbožní věřící, kteří chtěli napodobit život a zvyky mnichů a Bohu zasvěcených panen, se společně účastnili recitace oficia. Je samozřejmé, že i v dnešní době, pokud mohou, mají se věřící účastnit, neboť tato modlitba je konána v jejich jménu. Papež Pavel VI. v apoštolské konstituci „Laudatis canticum“ uvádí, že křesťanská modlitba je především modlitbou celého společenství a že proto se Denní modlitba církve (posvátná liturgie hodin) předkládá všem věřícím v Krista, a to i těm, kteří podle zákonů církve nejsou povinni ji recitovat.

Od primy po kompletář
Samotné vlastní modlitby breviáře a jeho skladba se v průběhu staletí značně měnily a nelze na tomto vymezeném prostoru postihnout jejich vývoj. Ačkoliv apoštolové doporučují stále se modlit, přece oni sami a církev uznali za vhodné konkrétní hodiny pro modlitby. Latinské názvy jednotlivých modliteb nám dokládají, kdy se dříve tyto modlitby měly konat – tak například prima byla modlitba o první hodině po východu Slunce, tercie neboli třetí hodiny – to jest dopoledne, sexta – šestá hodina – to jest v poledne, odpolední devátou hodinou byla nona a vespery, neboli večerní chvály se konaly po západu Slunce. Kompletář je pak modlitbou před ulehnutím na lůžko a spánkem. Je samozřejmé, že pokud je člověk nemocný, nemusí striktně dodržovat předepsanou dobu. Co se týče praktického návodu, jak používat breviář – doporučuji stránky Katolického týdeníku, kde je liturgický kalendář otištěn. Také na internetové stránce www.breviar.sk (česká verze není ještě zcela dokončena) máte možnost nalézt přímo vygenerované stránky denní modlitby církve, jak mají jít za sebou. Závěrem vám při modlitbě breviáře přeji mnoho duchovních užitků a posily v tělesném utrpení.
Martin Weis, vedoucí katedry církevních dějin na TF JU v Českých Budějovicích