Vydání: 2015/40 Nový památník sv. Zdislavy, 29.9.2015, Autor: Ladislav Heryán

Příloha: Perspektivy 40

Je otázkou, jak se na první kapitoly knihy Genesis budeme dívat. Jestliže je budeme považovat za čistě dějinné a historicky pravdivé knihy, nebudeme schopni vyřešit otázku nejen Kainovy ženy, ale i mnohé další.
Už mezi první a druhou kapitolou Genesis je rozpor. Byl stvořen nejprve svět se všemi živočichy a zvířaty a nakonec člověk jako koruna stvoření a Boží obraz, jak říká kapitola první, nebo nejprve člověk a potom zvířata, jak tvrdí kapitola druhá? Starověcí autoři si zřejmě vůbec tuto otázku nekladli a klidně svým čtenářům hned na počátku předloží dvě naprosto protichůdné zprávy. A co víc, ta první je zřejmě o stovky let mladší než ta druhá a vznikla zřejmě v Babylonu, nikoli v Palestině.
Autoři Bible se na věci dívají jinak. Je jim jasné, že je Bůh, že svět i člověk pocházejí od něho, že je na světě zlo, ale že Bůh je dobrý. Co ale jasné není, je, jaký je mezi Bohem a člověkem vztah, kdo je to Bůh a kdo člověk, jak do Božího světa přišlo zlo.
Chtějí-li si na tyto otázky odpovědět, mají k dispozici jednak kulturu svého regionu, dnes bychom řekli tradice, v nichž vyrostli, jednak její výrazové prostředky, jako jsou vyprávění, mýty, písně, a dále inspiraci Boha, v něhož věří. Autoři nejsou přírodovědci, archeologové a snad ani v našem slova smyslu teologové; jsou spíše mudrci a básníky, kteří přemýšlejí o světě kolem, o Bohu i člověku a jejich vztazích. Jistě jsou vedeni zejména otázkou: proč je život tak krásný a zároveň tak těžký?
Jejich pokusem o odpověď je prvních jedenáct kapitol knihy Genesis. Jedná se o řadu příběhů, které nejsou v našem slova smyslu historické. Jsou to tzv. etiologie (z řeckého aitia, příčina), tedy mytologicky psané příběhy snažící se odpovědět na shora kladené otázky. Pakliže jako člověk v sobě pociťuji touhu po dobru, ale někdy udělám zlo, jestliže pociťuji touhu po nesmrtelnosti, ale přitom jsem smrtelný, toužím-li po štěstí, ale občas jsem nešťastný, je skutečným člověkem v celé své kráse člověk dobrý, nesmrtelný a šťastný; ale takový člověk na tomto světě není. Je-li však Bůh a člověk od něj pochází, takový člověk existovat musel, a proto muselo vzniknout i vyprávění o ráji a Adamovi.
Je to podobné, jako když říkáme dětem pohádky. Je zde dobrý princ, který usekne drakovi sedm hlav a vysvobodí princeznu. Je tu plno krve, kterou děti (ani my) nevnímají. Co vnímají? Že dobro je lepší a silnější než zlo; právě to chceme děti naučit, a proto jim povídáme pohádky. Je pohádka pravdivá, nebo ne? Jak se to vezme. Je pravdivá v tom, že dobro je lepší a silnější než zlo.
Říci, že biblické příběhy na počátku knihy Genesis jsou pohádky, by bylo asi přehnané. Chci jen ukázat, že jejich pravda je trochu jiná než pravdy přírodovědeckých knih o vzniku života. Když to víme, nemusí nás znepokojovat, kde vzal Kain svou ženu.
Autor je biblista a kněz-salesián.