Vydání: 2007/44 O umírání a smrti, 30.10.2007

Některé zprávy se neposlouchají snadno, zvláště, když jde o ztrátu člověka, jenž svou noblesou, vzděláním, rozhledem i múzičností obohacoval nejen české kulturní prostředí: prof. Petr Eben, skladatel, hudební pedagog a klavírní improvizátor, podlehl ve věku sedmaosmdesáti let dlouhé a těžké nemoci ve středu minulého týdne.

Výjimečné hudební nadání Petra Ebena, nar. 22. ledna 1929, se projevilo již v jeho deseti letech, kdy se stal varhaníkem v českokrumlovském chrámu. Až po vyloučení z gymnázia během druhé světové války se Petr Eben a jeho bratr dozvěděli, že jejich otec pochází z židovské rodiny; na sklonku druhé světové války pak byl s celou rodinou deportován do koncentračního tábora Buchenwald. Snad musí člověk prožít ono absolutní ohrožení života, aby celým srdcem poznal jeho cenu, řekl v jednom z rozhovorů Petr Eben o šíleném zážitku z koncentračního tábora, kdy byl s ostatními spoluvězni nahnán do místnosti připomínající plynovou komoru, netuše, zda z kohoutků začne proudit voda, nebo nechvalně proslulý plyn Cyklon B.
Jako jedni z mála měli to štěstí, že válku přežili všichni. Po absolvování gymnázia ve svém rodišti Žamberku nastoupil na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval klavírní hru u Františka Raucha a skladbu u P. Bořkovce. Pětatřicet let působil jako lektor na katedře hudební vědy Univerzity Karlovy v Praze a až po změně režimu se mohl naplno uplatnit v popředí české hudební scény. V roce 1990 se stal docentem, později profesorem skladby na AMU. Na počest jeho šedesátých narozenin byla v Německu uspořádána varhanní soutěž a festival Petr Eben Fest, byl držitelem vysokého českého státního vyznamenání Medaile Za zásluhy, Řádu Sv. Cyrila a Metoděje České biskupské konference a nositelem titulu francouzského ministerstva kultury Rytíř umění a písemnictví. Od roku 1989 byl čestným předsedou Společnosti pro duchovní hudbu.
Petr Eben byl skladatelem nesmírně plodným; je autorem více než dvou set skladeb: orchestrálních, varhanních, komorních i písňových cyklů, oratorií, kantát a jedné opery a baletu. Mezi jeho nejznámější skladby patří Pražské Te Deum, Píseň Rút či varhanní cykly Laudes a Job. Jedním z důležitých témat pro tvorbu byly pro Ebena biblické předlohy; svébytnou kapitolu skladatelovy práce tvoří vokálně-instrumentální díla na liturgické texty. Sám k tomu řekl: „Byl bych šťastný, kdyby mé skladby mohly alespoň nepatrně přispět ke spiritualizaci světa, který se dnes příliš utápí v hmotnosti a ztrácí vlastní cíl života. Do této kategorie patří všechna má témata: humanismus, láska a pokoj mezi lidmi, orientace na všechno krásné, od architektury Prahy až po Chagallova okna, souznění s poezií, nadšení z krásy řeči i řečí cizích, zklidnění našeho věčného chvatu, usebrání v hektickém toku našich dnů.“ Za vrcholné dílo jeho tvorby je považována církevní opera Jeremias podle dramatu Stefana Zweiga. V roce 1994 složil pochod a fanfáry ke vztyčení prezidentské standarty a praporu Hradní stráže.
K jeho práci i zálibě nepatřila jen hudba, ale i studium cizích jazyků, literatura či klasická filologie. Věnoval se také tvorbě pro děti a mládež: spolu s Iljou Hurníkem byl spolutvůrcem projektu Česká Orffova Škola, autorem mnohých písniček pro děti – nejznámější složil pro Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu.
Důležité zázemí umožňující skladateli tvorbu byla pro Ebena rodina. Vzal si za manželku Šárku Hurníkovou, sestru skladatele Ilji Hurníka, s níž má tři děti: Kryštofa, Marka a Davida. Synové pokračují v rodinné tradici a vedle svých profesí působí společně v hudební skupině Bratři Ebenové.
Snad je tento krátký a neúplný výčet důkazem toho, že Petr Eben zůstává s námi prostřednictvím svého díla, práce a morálního poselství.
Jiří Š. Cieslar