Odešel jezuita Josef Kadlec

Vydání: 2008/48 Žít v souladu s přírodou, 24.11.2008

Příloha: Perspektivy

V řádové komunitě při St. Joseph´s University ve Philadelphii se 3. listopadu uzavřel bohatý život kněze a lékaře Josefa Kadlece. Narodil se 19. února 1929 v Praze. Kromě harmonické rodiny jeho další vývoj ovlivnilo i členství ve skautském středisku Mawadani, kde si vysloužil přezdívku Pepánek. Po maturitě v roce 1948 uvažoval o vstupu do jezuitského řádu, ale tehdejší provinciál mu vzhledem k politické situaci poradil studovat jiný obor. Byl tedy přijat na lékařskou fakultu UK, kterou ukončil v roce 1953. Téměř deset let pracoval v oddělení alergologie a imunologie ve Státním zdravotním ústavu. Později v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v oddělení mikrobiální senzitivity na antibiotika obhájil svou vědeckou kandidaturu. Jeho práce zaujala předsedu komise prof. Jiřího Sedláka natolik, že mu nabídl místo asistenta Lékařské fakulty hygienické UK. Na fakultě pobyl Josef Kadlec poměrně krátce, neboť už na podzim v roce 1966 byl vybrán komisí OSN pro OFSANPAN (Oficina Sanitaria Panamericana) pro dvouletou funkci asesora s úkolem vymýcení infekčních a tropických chorob, zvláště tuberkulózy, lepry a Chagasovy choroby. V dubnu 1967 odletěl do Caracasu, kde mu byla kromě Kuby a Haiti svěřena celá Střední a Jižní Amerika. Zde se navíc stal ještě mimořádným posluchačem filozofie na místní Universidad Católica Andrés Bello. Po oficiálním prodloužení pobytu o další dva roky bylo Josefu Kadlecovi v OFSANPAN nabídnuto stálé místo, ale on se rozhodl konečně vstoupit do jezuitského řádu. Před vstupem nemohl využít dovolení navštívit rodnou vlast, protože se právě stal emigrantem. Noviciát strávil v Rainhillu u Liverpoolu, kde mohl chodit i na stáže do nemocnice. Na konci roku 1972 začal studovat teologii na Heythrop College na univerzitě v Londýně, kterou dokončil o čtyři roky později. V roce 1977 přijal jáhenské a kněžské svěcení. V Anglii mu byl uznán diplom z Karlovy univerzity a získal titul docenta. Poněvadž se zajímal o nový obor – bioetiku, rozhodl se doplnit si vzdělání ještě na Georgetownské universitě ve Washingtonu, kde pak jako člen tamější jezuitské komunity přednášel bioetiku až do roku 2000. V následujících letech připravoval publikaci o imunologii.
Po listopadu 1989 přilétal dvakrát ročně do Prahy, přednášel na KTF i na různých shromážděních, dával exercicie spolubratřím z různých řádů a samozřejmě i laikům. Každou neděli přicházel koncelebrovat nebo zastupovat do kostela svatého Havla, který před svým odchodem do zahraničí pravidelně navštěvoval, a kde se stal štědrým podporovatelem početných rodin.
Helena Čižinská Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay