Odešel hrdina života i jeviště

Vydání: 2006/23 Agresivita v nás, 6.6.2006, Autor: Jaroslav Someš

Často slýcháme oprávněné stesky, že české divadlo dnes trpí nedostatkem velkých osobností. (Vlastně se to netýká pouze divadla, ale celé naší současné kultury, ba celé společnosti.) Boris Rösner v tomto smyslu nesporně patřil k vzácným výjimkám. Snad jako jediný ze své herecké generace mohl být už za svého života právem řazen do galerie bardů českého jeviště, jejichž jména známe z historie. Navázal na jejich odkaz ve stěžejních rolích klasického repertoáru. Dramatickou sílu a výbušnost ovšem dokázal - po vzoru svého hereckého učitele Václava Vosky, k němuž se nikdy nepřestal hlásit - propojit s úsporností hereckých prostředků a s niternou citlivostí.
S divadlem byl spjat celým svým životem. Byl herecké dítě, v zákulisí od mládí vyrůstal, takže nebylo divu, když přes dočasné úvahy o studiu medicíny nastoupil na divadelní fakultu pražské Akademie múzických umění, kterou v roce 1973 absolvoval. Jeho prvním působištěm se stalo liberecké Divadlo F. X. Šaldy, odkud po šesti letech přešel do Městských divadel pražských a v roce 1987 se stal členem činohry Národního divadla v Praze. Jeho ostře řezaná tvář a výrazný, osobitě zabarvený hlas ho od počátku předurčovaly k charakterním rolím, jako byl Tulák ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu, Arbenin v Lermontovově Maškarádě, Salieri v Shafferově Amadeovi (tu roli převzal právě po Václavu Voskovi, který zemřel), Ibsenův Peer Gynt, Mefisto v Goethově Faustovi a řada postav shakespearovských.

ŠLECHTIC ŽIVOTA I JEVIŠTĚ
Vrcholem jeho herecké tvorby se stala sezóna 2003-4, v níž se setkal se třemi výjimečnými úkoly - se Cyranem z Bergeracu (v Divadle pod Palmovkou), se Schmittovým Frederickem (v Divadle ABC) a na své domovské scéně s Moliérovým Lakomcem, za nějž získal všechna tři nejvyšší herecká ocenění - Cenu Divadelních novin, Cenu Alfréda Radoka i Thálii. Bezprostředně po tomto triumfu však těžce onemocněl. Nevyléčitelné chorobě čelil s mužnou statečností. S vážnými zdravotními problémy se přitom potýkal už dlouho předtím, ale nikdy to nedával znát ani v osobním životě, natož na scéně. Také v tom, jako vůbec v celé jeho osobnosti, bylo cosi cyranovského. I on bytostně toužil „být volný v každý čas“, i on se dokázal „bít pro ano a ne“, i on si až do konce svých dnů zachoval „čistý štít“ - lidský i umělecký. Nepřátelil se snadno a s kdekým, ale když, tak věrně a vytrvale. Nerozdával se v drobných, pečlivě vážil každou hereckou nabídku, a ačkoli se neobjevoval v tuctových seriálech, které jsou dnes hlavní zárukou popularity, patřil k našim nejznámějším a nejuznávanějším hercům. Na filmovém plátně se objevoval málo, spíš před televizními kamerami. Často se věnoval dabingu, byl výborným recitátorem - stálým hostem pražské Violy. Těžištěm jeho práce však zůstávalo jeviště. Řadu let vychovával novou hereckou generaci na pražské DAMU, kde byl milovaným učitelem, otcovsky přísným i chápavým.
Teprve čas odhalí všechna prázdná místa, na kterých bude Rösnerova výjimečná osobnost chybět. Jeho místo v novodobé historii českého divadla je však už dnes pevné a trvalé.

„Čím je člověk starší a nabývá vlastních zkušeností, tak - hlavně v souvislosti s úmrtími svých blízkých - diskutuje o přítomnosti víry v sobě... Když moje matka ve třiapadesáti letech umírala, poprosila mě, abych jí přivezl růženec po její mamince. Nebyla sice praktikující katolička, ale tu víru měla v sobě. Když je člověk opravdu v těch posledních chvílích života, tak se k Bohu obrací... Je to v nás zakódované, víra má uzdravující účinek. Apropó, všimla jste si, jaká slova nejčastěji vyslovujeme ve chvíli, kdy je nám nejhůř? Maminko nebo Pane Bože. Říkají je i ti, co o sobě tvrdí, že jsou bezvěrci.“
BORIS RÖSNER (rozhovor v KT 30/2004)


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay