Oddělit přítomnost a minulost

Vydání: 2013/9 Lidé se loučí s Benediktem XVI., 26.2.2013, Autor: Miloš Szabo

 

V době, kdy jsem už chodila se svým nynějším manželem, jsem se s dalšími kamarády zúčastnila koupání, kde jsme byli nazí. Nedošlo sice k intimnímu styku, ale k dotekům našich těl s jedním kamarádem ano. Svému muži jsem to zatajila (ptal se, zda k něčemu nedošlo) a nyní mě trápí výčitky svědomí. Mám mu to přiznat?
 
Přiznat se ke svému selhání? Odpuštění musí nastat ve třech rovinách: ve vztahu k Bohu, k druhému
člověku i sobě samému. Ilustrační snímek Jaroslav Hodík
 
Období před svatbou je dobou poznávání a vzájemného přibližování se. Na konci tohoto období mohou být dvě odpovědi: „Ano, chceme se vzít,“ ale i: „Ne, nepatříme k sobě.“ Velkou škodou je, že i my věřící podléháme v posuzování tohoto období tomu, co hlásá svět kolem nás: že už od okamžiku, kdy se dva lidé spolu chytnou za ruku nebo políbí, začínají být spolu. Vytváří se pak falešná představa, že tento pár „už je“ určen k sobě navzájem. Proto mnoho párů protrpí i krize, o kterých jeden nebo oba vědí, že jsou podstatné a nevyřešené. Jenže – co by tomu řekli přátelé, rodiče, kamarádi… A také lidé z kostela.
 
To, co se v onen večer stalo, tazatelku nestaví do příliš hezkého světla, nicméně nešlo o porušení věrnosti, kterou ještě neslíbila. Šlo o zklamání ze sebe sama a o provinění proti vlastnímu studu. Intimita totiž není jen pohlavní styk, k intimitě patří ono odhalování obecně: a to jak tělesné, tak duševní. Nejkrásnější milování je propojeno s vnitřním odevzdáním se: když druhý může vidět a slyšet opravdu všechno, i při samotném milostném aktu. Proto je určitě správné, aby (kromě nutných případů, kdy to jinak nejde) vlastní nahotu (nejen sex jako takový) člověk dával tomu, komu se plně odevzdal.
 
A tímto odevzdáním je oboustranné manželské „ano“. Tento den je předělem mezi tím, co bylo, a tím, co nastalo. Všechno před svatebním dnem (a nocí) by mělo z obou stran zůstat odloženo, zapomenuto a odpuštěno. Pokud zmiňované provinění bylo vyznáno ve svátosti smíření, Bůh toto odpuštění určitě udělil. Dnes se už lze pouze domnívat, že by vám to tenkrát odpustil i váš chlapec. Možná by se z toho pár dnů vzpamatovával, ale asi by to zvládl. Nebylo by mu to jedno, my muži jsme žárliví, a je logické, že představa, že se jeho milé někdo dotýká na intimních partiích, je těžko stravitelná. Že mu to tenkrát tazatelka neřekla, už nevrátí zpět, tudíž ať už to neřeší. Stalo se, je jí to líto a Bůh jí to odpustil.
 
Nyní je situace jiná. Tehdejší kluk se změnil v manžela, manželé si patří – naplno i tělem, odevzdávají jeden druhému veškerou svou intimitu. Zřejmě je důležité vědět, že ve vztahu, který existuje, ne každý umí v mozku oddělit přítomnost od minulosti. Říct manželovi nyní, jak to bylo tenkrát doopravdy, by znamenalo nejen riskovat, že se „něco“ mezi manžely pokazí, ale také mu předat informaci, že jeho žena (i když třeba jen ve vzpomínkách) částečně patří možná i někomu jinému. Muž (naštěstí) je tvor jiný než žena. Žena je víc připravena zvládat stresové a krizové situace především po stránce citové, muž je zase vybaven lépe pro ochranu a záchranu v nebezpečných vnějších situacích.
 
Vracení se do doby před svatbou by pro muže bezděčně představovalo přesvědčení, že vám to ještě z hlavy nevyšumělo, a že to vše tedy vlastně není minulostí. Zatímco by žena chtěla tímto přiznáním „vygumovat“ to negativní, co zůstalo mezi těmi dvěma nevyřčené, u muže by došlo k přesnému opaku: tato negativní informace by se do jeho mysli i do jeho srdce teprve zapsala.
 
Odpuštění musí nastat ve třech rovinách: ve vztahu k Bohu, který nám dává určitá pravidla a stanovuje, co je a co není správné (onen strom poznání dobra a zla); dále ve vztahu k člověku, který byl daným skutkem, myšlenkou či slovem dotčen, ublížen, uražen (proto je dobré a důležité napravit zkažené a narušené); a nakonec také odpustit sobě samému čili uvěřit, že mi bylo odpuštěno, i kdyby mi to ten druhý neodpustil (obecně se může stát, že Bůh hřích smaže, ale člověk smazání není schopen).
 
Podstatou odpuštění ve vztahu je napravit narušené. Kdyby tazatelka nyní (v sebelepším přesvědčení, že to je tak správné a dobré) vše před svým mužem vyklopila, došlo by patrně k narušení něčeho, co je celistvé a pevné. Tedy k úplnému opaku, než chce Bůh. Pravděpodobně se tedy bude muset smířit s tím, že není dokonalá a že nezvládla všechno tak, jak by chtěla. Ale to přece není jen v této oblasti – předpokládám, že svému chlapci před svatbou neřekla i jiné hříchy. Že ji stará událost napadá, svědčí mj. o tom, že by mu tu informaci chtěla dát. Myslím si však, že v tuto chvíli mu chce dát něco, oč on nestojí. On chce svou ženu, její věrnost a lásku – tak, jak mu to před Bohem slíbila.
 
Proto je dobré jednou provždy ono koupání se na Adama (a Evu), i s jiskřivými doteky nahých těl, opravdu přijmout jako minulost a utopit ji v nesmírném moři Božího milosrdenství. A snažit se, aby se něco podobného v přítomnosti a budoucnu už nikdy nestalo. Není třeba se šťourat v tom, co nelze změnit. Spíše děkovat za skvělý vztah. Že se partneři smějí dívat, hladit a dotýkat těla, které se jim líbí, a jeden druhému dokáže svým objetím nejen udělat radost, ale především dávat najevo, že k sobě patří.
Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

Manželství je Michal 28.2.2013 00:01

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 15. – 21. října 2019

Svatovítské varhany poprvé zahrály

Nové svatovítské varhany se poprvé rozezněly. Nikoli pod klenbami pražské katedrály, ale v montážním sále dílny varhanáře Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu…

celý článek


Když se sejdou následovníci Krista

Každou neděli se nad tisíci chrámů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku rozezní zvony. Zvou ke společnému slavení mše svaté. Farnost se schází.

celý článek


Žijeme pro okamžik každého dne

Královéhradeckou diecézi koncem září navštívil indický arcibiskup PETER MACHADO z Bangalore. Mezi českými věřícími podle svých slov zažil vřelé přijetí a velký…

celý článek


Oslava každodenní svatosti

Minulou neděli se sbor světců rozrostl o pět nových jmen. Osobnosti jsou rozdílné – od kardinála a intelektuála přes řeholnici s mezinárodním věhlasem až po ženu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay