"Odcházení" o lidské malosti a směšnosti

Vydání: 2011/14 Almužna, 30.3.2011, Autor: Lukáš Jirsa

Příloha: Doma

Film Odcházení v režii Václava Havla je groteskním příběhem o lidské malosti a směšnosti. Příběh odcházejícího kancléře Riegera, který se musí vyrovnat se ztrátou svého společenského postavení, tepe mnohé nešvary nejen politického života.

Václav Havel – dramatik, náš bývalý prezident a stále zářící světová intelektuální celebrita – převedl do filmové podoby svoji zatím poslední divadelní hru Odcházení (2007), která byla uvedena na mnohých divadelních scénách u nás i v zahraničí. Hru o konci jedné politické kariéry začal Havel psát již před Sametovou revolucí a po skončení své politické dráhy ji pak definitivně dopracoval – zajisté i na základě svých dlouholetých zkušeností v politice. Ústřední postavou Havlova dramatu je postarší vysloužilý politik – kancléř Rieger (Josef Abrhám). Ten právě opustil nejvyšší státní funkci, a tak se vyrovnává nejen se ztrátou své „životní role“, ale také s faktem střídající se politické garnitury. S tím souvisí i skutečnost, že se bude muset vystěhovat z vládní vily, která se jemu i jeho rodině během let jeho vládnutí stala domovem. Dochází tedy k rozpadu celého Riegerova života: ztrácí kariéru, domov i své nejbližší. Celý děj filmu se odehrává právě před honosnou vilou, kterou spolu s idealistickým Riegerem obývá i jeho dlouholetá oddaná přítelkyně Irena (Dagmar Havlová), mírně zapšklá matka (Vlasta Chramostová), patolízalský a zrádný tajemník (Oldřich Kaiser), unavený sluha (Stanislav Zindulka) a mnozí další. Neméně důležitou postavou je Riegerův cynický politický protivník a nástupce ve funkci Klein (Jaroslav Dušek), který se bez větších skrupulí snaží ze situace vytěžit maximum pro sebe a pro „svůj“ nastupující režim.

Na mušce nejen politici

Václav Havel se při převodu své divadelní hry na filmové plátno nepustil do žádných radikálních posunů. Divadelnost Odcházení nijak nepotlačuje, naopak si s tímto nepopiratelným faktem hraje a zdůrazňuje jej. Zároveň také akcentuje komičnost příběhu, jehož poetika vychází – stejně jako ostatní Havlovy hry – z tradice absurdního divadla. Havel ukazuje svého hrdinu Riegera, v němž můžeme samozřejmě vidět i odlesky samotného autora, jako ztraceného idealistu. Ten se nekonečným opakováním stále stejných frází o tom, že „do středu svého politického myšlení postavil člověka“, nenávratně odcizuje realitě – a to za neustálého podporování svého nejbližšího okolí. Havel ale nezesměšňuje jenom vyprázdněnost politických frází, terčem výsměchu se mu stávají i média, zde reprezentovaná bulvárním deníkem s okatým názvem Fuj!, jehož zítřejší, a dokonce i pozítřejší vydání nosí reportér deníku bez uzardění v brašně. Nepochybně podstatným prvkem je také soustředění se na různě pokřivené mezilidské vztahy, na lidskou slabost, úskočnost a prospěchářství.

Není malých rolí

Herecký ansámbl utváří kompaktní celek různě vyšinutých postav a postaviček. Vedle „rozpadajícího“ se Riegera, kterého s narůstajícím vnitřním napětím zosobnil Josef Abrhám, je nutné vyzdvihnout výkon Dagmar Havlové, která na svoji „oddaně-nervní“ Irenu strhává značnou – a zaslouženou – pozornost. Havel ovšem zvolením vyhraněného komického způsobu hraní a zdůrazněním veskrze negativních vlastností jednotlivých postav dokázal i z malých rolí vypracovat výrazné charaktery (viz kameraman Stanislav Milota v roli bulvárního fotografa či Jan Budař v roli uťáplého Riegerova zetě). Film Odcházení vybočuje z dlouhé řady téměř zaměnitelných českých snímků nejen kvůli jménu svého autora. Havlova filmová prvotina by díky svému osobitému absurdnímu duchu a konzistentnímu (i když divadelnímu) filmovému uchopení stála za pozornost i sama o sobě.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay