Vydání: 2017/19 Svatý otec putuje do Fatimy Pouť, 10.5.2017, Autor: Kateřina Koubová

Je unikátní a nesrovnatelná. Každé varhany jsou něco neobvyklého, co nelze srovnávat s jinými. To, že mohu postavit varhany ve svatovítské katedrále, mě naplňuje radostí. Jsem šťastný a je to pro mě skutečný svátek. Zhotovit varhany pro tak krásnou katedrálu a úspěch ve výběrovém řízení, v němž jsme vyhráli ve světové konkurenci, je samo o sobě dost pohnutá a dojemná záležitost. Když jsem se před rokem a půl o soutěži dozvěděl, přijel jsem se do Prahy podívat. V první chvíli, když jsem vstoupil do katedrály, jsem zůstal bez dechu: Jak je to krásné, velmi krásné! A navíc to očekávání, že snad budu moci vytvořit varhany, které tento krásný prostor naplní zvukem. To je výzva, která přitahuje.
Tak to je, protože katedrály jsou stavěny tak, aby v nich vyzněl gregoriánský chorál, ale aby dobře nesly i varhanní akordy. Vstoupíte do katedrály, je tam ticho, ale najednou vás překvapí varhanní akord a pozvedne vaši mysl k vyšším věcem. Varhany jsou služebníkem náboženství, chválí Stvořitele, posilují a povzbuzují, umí zprostředkovat tušení věčnosti.
Věřící jsem, ale konkrétnější nebudu. Věřím v harmonii, proto nevěřím teorii Velkého třesku coby velké katastrofy. Všude hledám a nacházím harmonii, ať jsou to květiny a jejich květy složené z pěti dílků, nebo sněhové vločky. A pokud mám štěstí, mohu se na harmonii sám podílet, ukazovat na ni, v tomto případě harmonií naplnit katedrálu. Víc už ke svému štěstí skutečně nepotřebuji. A když slyším Mozartovo Requiem, jsem skutečný a přesvědčený katolík, ale když slyším nějaký Bachův chorál, v tu ránu se měním v protestanta a Němce najednou. (smích)
Na Mallorce, kde jsem začínal, jsem se setkal se skutečně nádhernými varhanami. Byly zachované ve své autentičnosti, která je velmi vzácná, byla tak zachována čistota jejich zvuku. Zároveň byly ve špatném stavu, protože byly špatně nebo vůbec neošetřované. Jako by mě jejich stav volal na pomoc. Své působení jsem tam prodlužoval, až jsem ve Španělsku zůstal. Založil jsem vlastní varhanářskou dílnu, která se zaměřila na obnovování původního zvuku varhan, což jsem se naučil v severním Německu. Během restaurování varhan se s nimi sžijeme, inspirují nás, dýcháme s nimi. To zažíváme všichni v týmu. Po poslechu varhan při mši nebo na koncertě vycházíte proměněni, jste jiní než na počátku.
Rozhodně ano. Takřka bych věřil i v duši varhan, protože nás mohou dojmout.

Gerhard Grenzing (nar. 1942 v Insterburgu, Německo) vystudoval u varhanáře Rudolfa von Beckerath v Hamburku a následně cestoval po různých evropských dílnách, aby se v řemesle zdokonalil. Od svých 25 let se na Mallorce věnoval restaurování historických nástrojů. Posléze se usídlil poblíž Barcelony a založil vlastní dílnu. Ta má 20 zaměstnanců a dosud zrekonstruovala nebo postavila na 220 varhan. Grenzing je členem královských akademií v Seville a Barceloně. Britským časopisem Organ byl v roce 2006 jmenován varhanářem roku.