Obětem neštěstí pomáhal také katolický kněz

Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008, Autor: Tereza Holá

„Když jsem viděl ty zmačkané vagony, zakrvácené svršky, a jak v kolejišti leží urvané vlakové sedačky, nevěřil jsem, že šest a později sedm mrtvých může být konečné číslo,“ vypráví P. Rudolf Kopecký, farář z Klimkovic, o vlakovém neštěstí, které se minulý týden odehrálo ve Studénce. Rychlík tam ve vysoké rychlosti narazil do zřícené mostní konstrukce. P. Kopecký byl na místě jako člen posttraumatického intervenčního týmu, který pracuje v Moravskoslezském kraji.

Pomáhá obětem neštěstí, ale i hasičům, policistům a jejich rodinným příslušníkům vyrovnat se s podobně vypjatými stresovými situacemi. Tým dorazil do Studénky s úkolem pomoci cestujícím. „Členové týmu se na místě rozdělili a rozjeli se do nemocnic, kam vrtulník, sanitky i soukromá auta odváželi 76 zraněných. Museli jsme být k dispozici jejich blízkým,“ říká P. Kopecký, který vyrazil do novojičínské nemocnice, kde k původním šesti obětem nalezeným na místě nehody přibyla další.

PODRŽET ZA RUKU
„Nebyl jsem v kolárku. Stále nevím, zda je lepší pracovat v civilu nebo ne. Nesmím v lidech vzbuzovat pocit, že jsem s nimi v jejich těžké situaci proto, abych je obracel na víru. Mnozí potřebují jen podržet za ruku, další se chtějí vypovídat ze svého žalu, jiní postrádají informace, jak vlastně mají postupovat, kde si třeba mohou vyzvednout věci zraněného, které měl u sebe. Nebo v případě úmrtí – jak zařídit pohřeb, kde se nachází tělo. Ve vypjatých okamžicích nemají lidé ze záchranných týmů čas věnovat se blízkým zraněných a pozůstalým,“ vysvětluje P. Kopecký svou roli.
Jak říká, nejtěžší okamžik tragického víkendu pro něj nastal v noci z pátku na sobotu. „Volali mi, že přijedou příbuzní třiadvacetileté Polky, která byla jednou z šesti na místě mrtvých. Věděl jsem, že v té chvíli si kolárek mám vzít. Z úcty k zemřelé i proto, že Polsko je silně katolická země a duchovní tam má jiné, silnější postavení než tady. Věřím, že přítomnost kněze byla pro zoufalé lidi pomocí, vyjádřením respektu k jejich žalu. Ale moc jsem toho nenamluvil. To jsou chvíle takové bolesti, že slova nepomůžou,“ dodává P. Kopecký. Jak říká, posttraumatické intervenční týmy, jejichž součástí jsou od roku 2003 i duchovní, vznikly mj. proto, že v případě tragické události nestačí „zafáčovat zlomenou nohu“, ale je třeba ošetřit i zlomenou duši. Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 34 22. – 28. srpna 2017

Povzbuzení mládeže z Olomouce

Snad nikdy se ještě olomoucká Korunní pevnůstka neocitla v takovém obležení: o víkendu toto hlavní dějiště Celostátního setkání mládeže obsadilo více než osm tisíc lidí.

celý článek


Věří muži jinak než ženy?

Vzrůstající zájem o mužskou spiritualitu vychází z předpokladu, že muži prožívají svou víru jinak než ženy. Je tomu ale opravdu tak?

celý článek


Náboženství a politika v USA

Během nepokojů v americkém Charlottesville o sobě znovu dalo vědět rasistické hnutí Ku-Klux-Klan, které se nerozpakuje hlásit se svou symbolikou ke křesťanství. Jak důležitou…

celý článek


Jak děti ráno vypravit do školy?

Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay