Vydání: 2010/50 Vánoce za dveřmi, 8.12.2010, Autor: Milan Tesař

Cimbalistka a zpěvačka Zuzana Lapčíková připravila pro své příznivce album s vánoční a adventní tematikou Marija Panna přečistá. Notoricky známé koledy na něm nenajdete. Jedna z našich nejoriginálnějších hudebnic dala totiž před hitovostí přednost komorní náladě a duchovní stránce adventu a Vánoc.

Kdy a proč jste se rozhodla natočit vánoční album?

Už mnohokrát jsem účinkovala na různých nahrávkách vánoční hudby – některé byly velmi krásné a já si je užívala a vážila si jich. Jedna z nich byla, například když jsme natáčeli vánoční mši pod vedením Bohdana Warchala s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů nebo šlo o nahrávku s Jurou Pavlicou a Hradišťanem Pokoj vám. Ale nikdy jsem ještě netočila autorskou vánoční desku. A tak, když jsem od Supraphonu dostala nabídku právě na autorské vánoční album, řekla jsem si, že je to velká výzva.

Jedná se o album lidových písní. V čem tedy konkrétně spočívá váš autorský přínos?

Především v pojetí toho, co jsem považovala za důležité k Vánocům sama vyřknout, ve způsobu, jak jsem se k tomu tématu vyjádřila. Člověk je samozřejmě zahlcen obrovským množstvím vánoční hudby, dokonce už v hluboko předvánoční době běží v televizi různé reklamy na prodej vánočních nahrávek. A já jsem chtěla, aby mé album představovalo spíše ztišení, aby se ta nahrávka vymykala běžnému předvánočnímu shonu.

Chcete-li připravit vánoční album, které se má vymykat, můžete buď zvolit originální úpravy písní, nebo nově vybrat i repertoár. Podle čeho jste při výběru postupovala?

Album jsem připravovala pro kvintet, který momentálně vystupuje pod mým jménem. Mám velké štěstí, že hraju s empatickými muzikanty. Hned jak jsem tento projekt začala připravovat, mí kolegové hbitě pochopili, o co mi jde. A i když jsme desku točili v červenci v téměř čtyřicetistupňových vedrech, podařilo se nám vytvořit krásnou atmosféru a snad už i v té době sváteční náladu. Výběr písní byl do značné míry ovlivněn tím, čím před Vánoci žiji. Řadu let jsem hrála dlouhé šňůry předvánočních koncertů a některé skladby z tohoto repertoáru jsem měla dlouho zažité, ale na druhé straně jsem na album zařadila i skladby, které jsem dosud nikde neprezentovala a které jsem také považovala za velmi krásné. Ve velké míře jsem vycházela z moravských sbírek, nechala jsem se inspirovat kancionálovou hudbou a něco jsem si kompletně zkomponovala sama.

Pokud jde o kancionály, šla jste i do zdrojů, které jiní interpreti současné hudby příliš nepoužívají?

Abych řekla pravdu, netoužila jsem vyloženě objevit nějaký poklad, ale zrovna konkrétní písně z Příborského nebo Komenského kancionálu mi připadaly nesmírně krásné a já jsem si říkala, že by bylo škoda je do tohoto kompletu nezařadit. Musím totiž prozradit jednu zásadní věc. Při výběru písní tak nějak samo vyplynulo, že jejich řazení bude do značné míry určovat schéma ordinária mše. Téma je tedy určeno profánní mší a každé z těch témat pro mne představuje jednu určitou podobu nebo barvu Vánoc.

Na albu se sice objevují vedle vánočních písní i adventní témata, avšak celek jimi nezačíná, jak bychom možná předpokládali…

To vyplynulo přirozeně a opět byl pro mě určující sled jednotlivých částí mše. Nedokázala jsem se třeba zbavit intenzivního pocitu, že Sanctus je v tomto případě znázorněn posvátností nově narozeného života. To na mě působilo jako nesmírně silný vjem. A Benedictus, to je „požehnaný plod života Tvého“. Advent jako očekávání se mi tedy posunulo až právě k tomu Benedictu.

Jako klíčové téma alba vnímám mateřství. Vnímáte vy jako žena a matka Vánoce především skrze toto téma?

Určitě. To je samozřejmě velice silné, intimní, osobní téma asi pro každou ženu. O Vánocích se žena ještě více stává matkou, a tedy i mně ten akcent přijde zesílený.

Jak vznikaly konkrétní aranže písní?

Původně jsem předpokládala, že celé CD bude daleko komornější. Ale jak jsem se snažila udržet celou formu pohromadě, slyšela jsem v některých momentech celé obsazení našeho souboru. A tak je výsledek nakonec zvukově mnohem bohatší.

Co dávají romští muzikanti, s nimiž také hrajete, moravským lidovým písním?

Když jsem jim ten materiál přinesla, čekala jsem na jejich hudební odezvu. A bylo pro mě obrovským zážitkem sledovat, jakým způsobem na to zareagovali. V případě Ivana, který hraje na housle a na violu, byla jeho spontaneita a reakce až neuvěřitelná. Asi ve dvou skladbách zazní tradiční sestava cimbálové nebo hudecké kapely, kterou v případě této nahrávky obstarávali jen dva členové kapely a já na cimbál. Ve třech lidech jsme tedy natočili celý zvuk cimbálové muziky. Přišlo mi krásné, jak na sebe dokázali navrstvit ty jednotlivé nástroje, a přitom funkce těch nástrojů byla naprosto dokonale zvládnutá a pochopená. Je to zážitek.

Jde o album písní vánočních, tedy radostných, ale zároveň je to deska svým charakterem intimní. Snažili jste se o nějaký zásadně jiný přístup, než kdybyste točili album světských lidových písní?

Byla jsem překvapená, že se během natáčení několikrát podařilo hned na první pokus vytvořit tak neuvěřitelnou atmosféru, až jsme si říkali, že si nejsme jistí, jestli se to tak podaří i podruhé. A tak jsme v těchto případech ponechali nahrávku, jak se říká, „z prvního hodu“. Pro mě byla určující spíše nálada těch písní, která byla opravdu intimní a silná. Člověk příliš nerozlišuje, jestli se jedná o skladbu světskou, nebo duchovní, ale ta duchovní si asi sama o svou náladu řekne.

Je rozdíl mezi adventními a vánočními písněmi. Jenže muzikanti často vánoční alba prezentují před Vánocemi… Jak vy sama vnímáte „adventní“ koncerty s vánočními písněmi?

Nemyslím si, že by bylo šťastné poslouchat v předvánoční době koledy a vánoční písně. Vždycky jsem se tomu snažila vyhnout. Mívám předvánoční koncerty, ale většinou se během nich snažím předvést jiný než vánoční repertoár – a vždy na závěr toho kterého koncertu se snažím zapojit spíše právě adventní písně, což mi přijde naprosto přirozené. Spoustu let jsem navíc hrála přímo při vánočních mších, a nepatřím tedy k těm muzikantům, kteří by chtěli o Vánocích odpočívat. Když například u nás v dědině přišli muzikanti, jestli si s nimi půjdu zahrát, říkala jsem jim: „Kluci, samozřejmě.“ Taková výzva, jít si zahrát na půlnoční, to se neodmítá. Navíc, hned jak to bylo možné, jsem do aktivního muzicírování nebo aspoň zpívání zapojovala i své děti.

Jak vy konkrétně prožíváte advent? Snažíte se o ztišení, nebo i u vás do této doby proniká předvánoční shon?

Většinou si dávám předsevzetí, že se tomu shonu pokusím vyhnout, ale tlak okolí je obrovský. Společnost je předvánočním shonem úplně nakažená, ale já mám opravdu to štěstí, že když třeba vyučuji děti, vytváříme si svůj vlastní svět. Zapalujeme adventní svíčky, hrajeme, koledujeme, takže i ve své profesi, když nekoncertuji, ale „jenom“ vyučuji, se snažím stále připravovat na slavnost.

Zpíváte si a hrajete o Vánocích s rodinou?

To u nás funguje velice aktivně, protože člověk je více s dětmi, když s nimi hraje. Máme široký, až nepřeberný repertoár všech možných vánočních písní a koled, které děti znají a které se jim líbí. Kromě toho máme dvě kapely s dětmi, které vyučuji. V jedné z nich děti letos dostaly za úkol, že si každé z nich má připravit nějakou svoji koledu. Začaly hned vzpomínat, reagovaly a já jsem z toho byla velmi potěšená. Koledy je totiž takový univerzální repertoár, který nás všechny spojuje, takže si to užívám – jak s dětmi školními, tak s vlastními. A nemůžu ani říct, kterou z koled já sama v tom kterém okamžiku preferuji.

Jak prožíváte doma Štědrý večer? Máte nějaké rodinné rituály?

Naše rodinné rituály začínají už den před Štědrým dnem, kdy můj manžel s mým kmotrem společně vaří rybí polévku. Tito dva pro mě velmi důležití muži mají spoustu podobných vlastností. Narodili se v jeden den, na svatého Jiří, a jsou si velmi podobní. Společně tedy vaří, při tom se spolu baví, všichni společně vzpomínáme a končívá se velmi pozdě. Kolem půlnoci to plynule přechází do strojení stromečku, který s manželem připravujeme na následující den. To trvá až do ranních hodin. Na Štědrý den, kromě toho, že chodíme na hřbitov a také s dětmi ven, se samozřejmě celý den připravuje ta úžasná večerní událost. Večeříme obvykle kolem páté hodiny a potom chodíme celá rodina právě k mému strýci na koledu a hrajeme na hudební nástroje. A protože strýc bydlí blízko kostela, pokračujeme plynule na půlnoční. Navíc u nás v dědině většinou ještě muzikanti z dechovky hrávají koledy před kostelem a to si také rádi chodíme poslechnout. Je to tedy takový hodně zaplněný Štědrý den a večer.

Prožití letošních Vánoc je teprve před námi. Ale co chystáte do nového roku? Myslíte třeba na další novou nahrávku?

Představte si, že ano. Ještě nevyšla tato deska, ale agentura, která mě zastupuje, se rozhodla, že současný stav naší kapely, která je velmi rozehraná a aktivní, je třeba zakonzervovat. A tak budeme s největší pravděpodobností natáčet desku kvintetu, s nímž teď koncertuji. Bude to náš běžný koncertní repertoár, ale chtěla bych natočit i nějaké úplně nové věci.