O smrti se s námi nikdo nebavil

Vydání: 2013/44 Občané rozhodovali ve volbách, 28.10.2013, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Když jsem přemýšlela, jak pojmout téma Děti a smrt, uvědomila jsem si, že mnohdy téma smrti přehlížíme. Dokud jsme mladí, pracujeme, máme malé děti, třeba nás ani nenapadne o smrti přemýšlet, natož o ní vyprávět dětem… Samozřejmě až do okamžiku, kdy nám zemře někdo blízký.

Když budeme chtít dítě uchránit před bolestí, jen mu tím můžeme uškodit. Ilustrační snímek archiv KT

A i tehdy se mnozí z nás snaží být „milosrdní“ a šetřit děti před tou „krutou pravdou“, skrývat před nimi slzy. Je to ale správně?

Dětský psycholog Jaroslav Šturma přitakává, že věci, které jsou náročné k prožití, máme tendenci zametat pod koberec. Říká, že když se podstatným milníkům v životě, jako je právě začátek a konec, nedá prostor, může to ve svých důsledcích vést k tomu, že umírání od sebe vzdalujeme a smrt bychom nejraději zrušili. Jako by dnes ani nebyla součástí života…

Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v Česku, říká, že v minulosti byla oproti dnešku celá řada rituálů usnadňujících období truchlení. „Pohřeb člena rodiny byl rodinnou slavností, které se děti účastnily, stejně jako ostatních pohřbů v komunitě, dokonce v roli družiček. Dnes mnohdy vidíme rozloučení bez obřadu oznámené frází: ,na přání nebožtíka proběhlo v úzkém kruhu rodinném‘ (ve skutečnosti často ani to ne). To nemá dopad jen na úctu k mrtvým, ale i na proces truchlení.“ V hospici se tak několikrát setkala s mladými lidmi na dobrovolné stáži, kteří si tam přišli uzdravit zranění z dětství. Při vzpomínce na ztrátu blízkého člověka (rodiče, sourozence, strýce) se všichni shodovali v jednom: „Nejtěžší na tom bylo, že se s námi dětmi o tom nikdo nebavil. Jako kdyby se nás to netýkalo. Jenže nás se to týkalo, a moc.“ Marie Svatošová zdůrazňuje, že dítě totiž kromě samotné ztráty prožívá mnohem hůře než dospělý pocit nejistoty. Potřebuje zažívat bezpečí, ujišťování, náklonnost a útěchu. Možná i proto se nebojme mluvit s dětmi o smrti – například teď, v době kolem Dušiček.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

Primárním úkolem truchlení není konvence, Michal 3.11.2013 01:58

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay