O sexualitě je potřeba v církvi mluvit otevřeně

Vydání: 2010/13 Čistá srdce, 23.3.2010, Autor: Tomáš Kutil

Dnešní mladý věřící člověk je v oblasti sexuality vystaven mnohem silnějšímu tlaku než generace před ním. Je pro něj mnohem těžší dostát požadavkům křesťanské morálky, když kolem jeho vrstevníci žijí jinak. I někteří kněží dokonce pochybují, zda vůbec může dlouhodobě obstát. S psychologem JAKUBEM HUČÍNEM jsme hovořili o tom, co mladým lidem může pomoci správně prožívat jejich sexualitu.

Jak vy osobně vidíte dnešní mladé věřící? Mohou i v dnešní době obstát v souladu s požadavky křesťanské morálky?

Záleží, co máte na mysli slovem „obstát“ – jestli to znamená nemít před manželstvím sexuální styk, nebo stát se dospělou a zralou osobností. A záleží, co je pro vás, pro čtenáře, pro církevní představitele, důležitější. Ano, dnes se mladý člověk víc setkává s otevřenými projevy sexuality, ale je to opravdu jenom negativní jev? Sexualita mladých lidí dříve nebyla méně silná, jen byla více potlačována společenskými tabu, což ale neznamená, že by mladí lidé dokázali dříve se sexualitou lépe nakládat, jen se mnohé odehrávalo v tajnosti. Navíc řada mladých lidí nezískala o sexualitě žádné poznatky a vstupovali do sexuálního života nepřipravení, a tak i velmi zranitelní. K tomu, aby mladý člověk podle mého názoru skutečně „obstál“, tedy stal se zralou osobností, je potřeba, aby mohl o tématech, o nichž přemýšlí (včetně sexuality), bez obav mluvit. To ale znamená, že okolí tyto jeho otázky, nejistoty a třeba i jeho chyby unese, aniž by mladého člověka okamžitě zavalovalo pocity viny. Znamená to, že nebude taková témata, jako je sexualita, démonizovat a nebude kolem nich vytvářet atmosféru strachu. A bohužel nemám pocit, že by v církvi bylo dost otevřené prostředí k tomu, aby mladý člověk mohl o své sexualitě skutečně bez obav mluvit (a věřte mi, že mám v tomto směru s mladými věřícími lidmi, a nejen z katolické církve, dost velké zkušenosti). Vezměte si už jen ten zvláštní pojem „čistota“ spojovaný ani ne se sexuální abstinencí, ale vlastně s asexualitou – nutně to vytváří dojem, že cokoliv, co je spojeno se sexualitou (myšlenky, slova, činy), je tím pádem „nečisté“, „poskvrněné“... A k tomu nemůžu říct nic jiného, než že je to špatně.

Pro někoho může být posilou společenství, ale jsou lidé, kteří jsou např. introverty a sdílení ve společenství pro ně není tou pravou cestou. Co nebo kdo může být oporou jim?

A zase se vás zeptám – posilou k čemu? Aby potlačovali svou sexualitu, své sexuální prožívání? Ale o to by nám snad nemělo jít. Abyste mi dobře rozuměl – nesnažím se v žádném případě prosazovat, aby si každý dělal, co se mu zachce, aby mladí lidé zacházeli se svou sexualitou nezodpovědně. V žádném případě! Ale jde mi o to, aby mladý člověk opravdu rozvíjel to, jaký je – včetně toho, že je sexuální bytost. A k tomu potřebuje, aby měl po boku někoho, komu může důvěřovat a kdo jeho důvěry nezneužije k nějaké ideologické manipulaci, ale bude mu naslouchat a pomůže mu rozvíjet to, co v něm je.

Vidíte nějaká úskalí slibu, který skládají členové SČS?

Takový typ slibu vnímám jako snahu vytvořit nějaký ideál, což ale vždy nakonec vede k tomu, že ti, kteří se ho snaží za každou cenu naplnit, končí ve tvrdosti a necitlivosti k sobě, k druhým, v pocitech selhání, viny. Nemusím ani říkat, že nic z toho mladého člověka nerozvíjí. Mladí lidé jsou otevření ideálům a dospělí by toho neměli zneužívat. Ne nadarmo se říká, že čím vznešenější ideál, tím krvavější ve svém prosazování.

Nemůže případné nedodržení podobného slibu mladého člověka ještě víc zatížit? Vedle následků svého selhání řeší pak navíc ještě problém, že neobstál v daném slibu. Jinými slovy: K řádovým slibům má člověk dozrát a nemají mu být berličkou či ochranou před okolním světem. Neplatí to i zde?

Souhlasím s vámi, že k podobným slibům by měl být člověk zralý, protože něco slíbit znamená převzít za to zodpovědnost. Musím ale vědět, za co zodpovědnost přebírám, a to ho mladý člověk, který svoji sexualitu teprve poznává, při nejlepší vůli není scho- pen.

Jak má mladý člověk vlastně budovat zdravý vztah ke své sexualitě?

Poctivě a otevřeně, dialogicky. Znamená to se svojí sexualitou navázat kontakt – naučit se ji vnímat, poznat ji (to znamená třeba i získat dost informací), naučit se jí prožívat jako něco, co člověka především obohacuje, ne ohrožuje. A v tom mu daleko víc než nějaké sliby pomůže možnost otevřené komunikace.

A může mu v tom církev nějak pomoci?

Samozřejmě, ale nejdřív se musí sama přestat sexuality bát. Oficiálně se sice v církvi proklamuje, že je sexualita darem od Boha, ale ve skutečnosti v církvi taková atmosféra kolem sexuality rozhodně nepanuje. Sexualita je stále chápána jako něco ohrožujícího, a to je velká škoda.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay