O politice (a) středu

Vydání: 2012/4 Objevné nahlédnutí do života Boženy Němcové , 25.1.2012, Autor: Jakub Jinek

Příloha: Perspektivy

Co je vlastně podstatou a posláním křesťanské politiky?

Na otázku, co je podstatou křesťanské politiky, lze odpovědět dvojím způsobem. V první řadě můžeme poukázat na starou Platónovu myšlenku souladu obce a duše převzatou a rozvinutou křesťanskou filozofií a teologií, podle níž se skutečné politické kolbiště nachází především v každém z nás. Život v obci je pouze obrazem vnitřního života jednotlivého člověka, jeho duše, která stejně jako obec může mít dobré, či špatné uspořádání, dobrou, či špatnou ústavu.

Politika má spočívat v péči o dobro duše, o duchovní povznesení a mravní zdokonalení člověka, neboť teprve to může přispět k zušlechtění stavu obecních záležitostí. Že přitom nejde o naivní představu, ale stále naléhavou potřebu, se ukazuje v běžné mluvě, v níž často slýcháme výroky jako: „Stát je takový, jací jsou jeho občané," anebo: „Občané mají takové politiky, jaké si zaslouží."

Existuje ale i křesťanská politika v tom smyslu, jakým hovoříme o politice jako o specifické oblasti lidské činnosti vymezené institucemi státu a společnosti, tj. vládou, úřady a politickými stranami. Tato oblast je nezávislá na jiných sférách společenského života, jakými jsou hospodářství, kultura, věda a technika, nebo na alternativních normativních útvarech práva, morálky a náboženství. Víme, že tato nezávislost není absolutní, a dokonce tušíme, že většina dilemat moderní politiky má svůj původ v jejím oddělení od těchto normativních oblastí. Přesto platí, že hovoříme-li o křesťanské politice, máme na mysli především činnost, která ze své podstaty není morálkou ani vírou. To se projevuje v našem pevném přesvědčení, že stát a politické strany by měly zůstat konfesně neutrální. Zbývá pak ale ještě nějaké specifikum křesťanské politiky?

Politika středu a její problémy

Abychom však pochopili, co je podstatou křesťanské politiky v tomto institučním smyslu, je třeba se podívat na její původ. Křesťansko-demokratické strany začaly v Evropě vznikat v návaznosti na encykliku Rerum novarum (1891), v níž papež Lev XIII. poprvé učinil sociální otázku předmětem výslovného zájmu církve a součástí její nauky. Tato historie je dostatečně známa na to, abychom ji zde museli opakovat. Pro naši otázku je podstatné pouze to, že encyklika přitom nasměrovala institucionalizaci křesťanské demokratické politiky do politického středu. Odmítla jak výstřelky kapitalismu, tak snahy o zvrat společenských poměrů ve smyslu zespolečenštění soukromého majetku, neboť na jedné straně má veškeré bohatství svůj původ v práci, zároveň však je soukromé vlastnictví v souladu s lidskou přirozeností.

Že je podstatou a specifikem křesťanské politiky směřování do středu, však zdaleka není samozřejmá teze. Jednak se zdá, že jsou program a konkrétní politika křesťansko-demokratických stran často jiné než středové. Křesťanské strany jsou situovány v některých otázkách více vpravo (v otázkách hodnot lidského života), v jiných naopak spíše vlevo (podpora rodin, role občanské společnosti), zatímco ještě jindy stojí ve středu (například v obecných hospodářských otázkách).

Za druhé se lze ptát, jestli je koherentní středová politika vůbec možná. Politické strany vznikly z důvodu reprezentace určitých zájmů, které se soustřeďují kolem tzv. štěpení, což jsou pomyslné dělicí čáry, které vyznačují dominantní konflikt ve společnosti. Základním konfliktem určujícím evropskou politiku od Francouzské revoluce je štěpení hospodářsko-sociální, tj. konflikt mezi vlastníky a zaměstnanci, kapitálem a prací. Bipolární dělení na strany vlastníků a dělnické strany se zdá být dnes překonáno vznikem celé řady specifičtějších stran na pozadí různých dalších štěpení (národních, konfesních, regionálních atd.). Přesto se zdá, že původní dělení na levici a pravici neztrácí své opodstatnění a že nové strany mají dosud tendenci se přirozeně seřazovat na této pravolevé ose. Její stálost snad vyrůstá z psychologické potřeby člověka vidět konflikty bipolárně stejně jako z praktické potřeby zjednodušit mnohdy komplexní politickou agendu na dvě jasné alternativy. Ve volbách jako občan volím vždy nejen podle konkrétního konfliktního tématu, ale také s ohledem na to, které možné koalice můj hlas umožní.

Pokud chce křesťanská demokracie přesto zůstat ve středu, staví se tak zdánlivě proti zákonitostem moderní politiky a vyvstává známá výtka: domněle středová pozice křesťansko-demokratických stran je vybájená, neodpovídá žádným skutečným zájmům a jde pouze o zastírací manévr, který má přilákat více voličů a straně umožnit, aby v jakékoli koalici mohla být trvale u moci.

Potřeba zadržování

Musíme tedy ukázat, co znamená onen křesťanský politický střed a za jakých podmínek je středová politika možná. Přesný smysl křesťanské středové politiky je naznačen již v tom, co uváděla zmiňovaná sociální encyklika: Oba velké moderní ideologické systémy – kapitalismus a socialismus – nejsou jako celek přijatelné, a to zejména proto, že ani jeden neuznává pravé zaměření veškeré sociálně-hospodářské skutečnosti. Cílem společenské kooperace není zisk či třída, nýbrž vždy individuální člověk. Tady se ukazuje, že motivace křesťanské politiky je vpravdě morální – jejím hlediskem je péče o duši. Křesťanská politika se vyznačuje tím, že navzdory určitým od-
osobňujícím tendencím moderny vrací do politické agendy hodnoty, které moderní politika vylučuje, z obavy, aby nenarušily křehký konsenzus ve společnosti. Zde leží důvod toho, proč bývá křesťanská politika v tzv. sociokulturních otázkách (otázkách způsobu života) chápaná jako konzervativně pravicová.

Křesťanská politika má skutečně charakter určitého zadržování, o kterém hovoří apoštol Pavel (2 Te 2,5–7). Zadržování v pavlovském smyslu ale neznamená upřednostnění starého před novým, konzervativního před liberálním, jakousi principiální neodůvodněnou staromódnost. Znamená naopak ochotu neuzavírat se světu, nepodlehnout dojmu, že jeho překotnost je něčím cizím a nepřátelským, nýbrž v rámci proměňujících se podmínek zachovávat, zadržovat to, co je opravdu důležité (a tak v jiném smyslu zadržovat to neblahé, co má přijít). Vlastně nás vybízí k tomu, abychom neplodný protiklad moderního a nemoderního, nového a starého, liberálního a konzervativního překonali ve prospěch toho, co je antropologicky stálé. V tomto smyslu uplatňuje křesťanská politika svůj oprávněný nárok být ve středu – ve středu mezi lehkovážným odhozením sdílených hodnot a neracionálním odporem k novému. Nakolik tento duch zadržování, a tím i lidská osoba jako cíl, vstupuje do politiky ostatních stran, třebaže se výslovně ke křesťanství nehlásí, mohou být i ony uznány za představitelky politického středu přijatelné pro křesťanského voliče.

Střed jako ctnost

K druhé obtíži, totiž zda je středová politika vůbec možná, je třeba říci, že střed není žádnou automatickou odpovědí na všechny politické otázky. Jelikož nejde o střed geometrický (například střed úsečky), nýbrž o střed v lidských záležitostech, bude proměnlivý a bude třeba jej stále prověřovat. Sociální učení cír-
kve nám k tomu opět poskytuje vodítko. Postoj sociálních encyklik ke stávajícím politickým systémům není pouze odmítavý; vždy jde zároveň o zahrnutí jejich pozitivních prvků a jejich harmonizaci. Modelem křesťanské politiky není jen ani – ani, ale také jak – tak; jejím hlediskem není pouze vymezení a konflikt, ale je podstatně založena v dobrém a v lásce. Konkrétně to znamená, že církev a křesťanská demokracie neodmítá kapitalismus ani socialismus vcelku (jak to činili zastánci stavovského uspořádání společnosti), ale spíše je podmíněně přijímá a akcentuje u obou jejich humánní prvky.

Zde lze připomenout hluboký myšlenkový zdroj křesťanské středové politiky, totiž pojetí mravního dobra, ctnosti jako středu. Ve filozofické tradici antiky a křesťanství (u Platóna, Aristotela nebo svatého Tomáše Akvinského) je ctnost chápána jako střed mezi neblahými extrémy – tak je kupříkladu štědrost středem mezi lakomstvím a rozhazovačností nebo statečnost středem mezi zbabělostí a přehnanou smělostí. To však není všechno. Že všeho moc škodí, víme i bez filozofie. Ta k tomu však připojuje důležité doplnění: vyhnutí se extrému musí být také pozitivně založeno – střed každé ctnosti má být určen rozumným kritériem a musí být přiměřený jednajícímu a jeho situaci.

Rozhodnutí pro střed

Obojí si vyžaduje i křesťanská politika středu. Střed není mechanicky předem určenou pozicí, do které by bylo možné uprchnout před všemi konflikty dneška. Je bodem spravedlnosti, což také znamená, že v konkrétních situacích musí být často spíše dobýván v konkrétním rozhodování pro jednu, či druhou alternativu. Křesťanský politik nemůže jednoduše říci: ani liberalismus, ani konzervatismus, ani euroskepticismus, ani eurooptimismus, ani kapitalistické finanční spekulace, ani zneužívání sociálního systému, stejně jako rodič nemůže vyřešit spor svých dvou dětí příkazem, aby obě mlčely. Ke spravedlivému posouzení věci se musíme nejprve přesvědčit, kde pravda skutečně stojí. Jinými slovy stát v pravém křesťansko-demokratickém středu vyžaduje někdy postavit se za jednu ze stran sporu, jakkoli je to třeba strana slabší. Křesťanská politika se musí i dnes rozhodovat, za kým bude stát.

Může to být velmi obtížné. Nalézat střed stále znovu je mnohem pracnější než být ideologicky vyhraněn a mít řešení vždy už po ruce. Proto také hrozí těm, kteří se o skutečný politický střed pokoušejí, různé odstředivé tendence a rozpad mnohem častěji než těm druhým. Přesto se zdá, že je to jediné politické stanoviště, které je přiměřené a hodné křesťana.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay