O nevhodném letním oblečení v kostele

Vydání: 2007/33 Kostel plný darebáků, 15.8.2007, Autor: red

Chtít zakročit nevěstí nic dobrého. Hrozí nebezpečí, že se nadělá víc škody než užitku. Jak říká lidové rčení, s vaničkou můžeme vylít i dítě. Muset zakročit - tvrdě zasáhnout můžeme spíš v tom případě, kdy je jasné, že se v předchozí době něco vážného zanedbalo - např. ve výchově, v prevenci, dobrém příkladu. Takové jednání je spíše pro rodiče, policisty, vychovatele, kteří opravdu musí občas zakročit (a i pro ně je to ale spíše krajní řešení). Výsledkem jejich snažení bývají někdy potrestané děti, potlučení demonstranti... A pak protesty, zloba, pocit křivdy a nespravedlnosti, vzdor. Chtít zakročit proti těm, kteří se podle nás nevhodně oblékají na nedělní mši, znamená jim vlastně vyhubovat, potrestat je a snad v nich tím i vyvolat negativní emoce. Ale zaslouží si to? Je k tomu vůbec důvod?
Jednou jsem se na známém mariánském poutním místě modlil. Byl všední den, neslavila se mše sv. Uvnitř jen několik věřících a také turisté, kteří se cestou zastavili, aby si poutní chrám prohlédli. Byla mezi nimi i jedna spoře oděná mladá paní. Určitě nesplňovala požadavek na minimální oblečení zobrazené na vstupních dveřích. S rukama za zády se procházela bazilikou. Přiběhla k ní velmi „zbožná“ paní v letech a „zakročila“. V daném okamžiku zmíněná mladá paní udělala osobní zkušenost, že křesťané nejsou zase tak laskaví a milí lidé, jak by se právem mohlo očekávat. Podle výrazu v obličeji bych se příliš nedivil, kdyby po této zkušenosti byla pro ni návštěva chrámu navždy poslední. Chrám byl „vyčištěn“ od jedné lidské duše, pro kterou byl také postaven! Připomínku ohledně oblečení by přitom stačilo říct jen trochu jinak, možná jemněji... 

„ZAKROČME“ RADĚJI PROTI SOBĚ
Někdo může namítnout: Vždyť Ježíš také zpřevracel stoly obchodníků a směnárníků a vyhnal je z chrámu, protože z domu modlitby udělali lupičské doupě (Lk 19,45n). Mnohem příhodnější je ovšem pro námi uvedené případy perikopa o dětech, které se bezelstně shromáždily kolem Ježíše a dotýkaly se ho. A děti dovedou být bez zábran! Ten naopak „vyhuboval“ učedníkům, kteří jim to zakazovali. Ježíš říká: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží,“ (Mt 19,14). Určitě stejně bezelstně přicházejí v neděli do našich kostelů i děvčata a chlapci, jako i zmiňovaná mladá paní, kteří se nám zdají nevhodně oblečení. Jsem přesvědčen, že svým oblečením nedělají z chrámu „lupičské doupě“. Ježíš se s nimi rád setká i v takovém oblečení.
Striktně teologicky řečeno: Co znesvěcuje Boží chrám, liturgii? Co staví bariéru mezi nás a Krista? Jsou to výhradně jen a jen naše hříchy. V tomto smyslu by mělo být „zakročeno“ vůči nám všem. Velmi energicky, rázně, hned, včetně pana faráře. Nebo snad nejsme slabí a hříšní? Ježíš říká těm okolo, kteří odsoudili hříšnou ženu: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem.“ Ženě pak říká: „Jdi a už nehřeš,“ (Jn 8,7.11). Musí nás to činit pokornými. Pokora úzce souvisí s láskou.
Bruno Ferrero ve své knize Osvěžení pro duši vypráví tento příběh: Malý chlapec musel začít nosit brýle. „Nevadí ti, že je budeš muset nosit?“ zeptal se ho spolužák. „Ne, třeba budou jako ty, co nosí babička,“ odpověděl. „Máma říká, že babička vždycky pozná, kdo je unavený, smutný a potřebuje povzbudit. Ví, že potřebuješ pomoct, hned si všimne, když tě něco trápí nebo když se potřebuješ s něčím svěřit. Ale nejlepší je, že v každém člověku dokáže najít něco dobrého. Jednou jsem se jí ptal, jak to dělá, že všechny ty věci na lidech hned vidí, a babička mi pověděla, že to začala vidět, když zestárla. Ale já jsem si jistý, že je to těmi brýlemi.“

POZORNOST K MODLITBĚ
Chrám je posvátný prostor, místo setkání člověka s Bohem. Místo modlitby, usebrání, krásy liturgie a krásných lidí. Takový prostor si jistě zaslouží tomu odpovídající vhodné, hezké a neprovokující oblečení. My všichni jsme a máme být chrámy Ducha Svatého. Duch přebývá tam, kde je láska. Právě v chrámě, v kostele bychom měli toto bohatství v sobě rozhojňovat. Mělo by to být místo našeho proměnění. Předpokladem je, že se umíme soustředit na Krista a ne na to, jestli má někdo odhalené boky a břicho, nebo krátké kalhoty. Při pohledu na Krista se může měnit náš zrak, naše vnímání druhých, citlivost, posilovat velkorysost a dobrota. Vzájemně si pomáhat k tomu, abychom byli krásnějšími lidmi, kteří se navzájem nezraňují a neodpuzují.
Mezi tím, jak si dokonalost představuje svět módy a svět nás křesťanů, zeje často hluboká propast. Ten rozdíl by ale neměl být důvodem nelásky a snahou chtít zakročit. Nezhášejme světlo Ducha tam, kde se nám zdá, že chybí odpovídající „podstavec“. Ježíši naše oblečení určitě nevadí, vadilo by mu naopak, kdybychom neodpovídali na jeho výzvu. Nakonec, kde je krásná duše, tam je i hezké oblečení. 
P. Jindřich Šrajer SDB,
vyučující teologické etiky na TF JU

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay