26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

O naší (ne)poslušnosti

4. 9. 2006

|
Tisk
|

Vydání: 2006/36 Poslušnost vůči církevním autoritám, 4.9.2006, Autor: Milan Badal

Je tomu v církvi skutečně tak, že musíme poslouchat každého, kdo má vyšší funkci či čepici než my sami? Platí v církvi, že když dal Pán Bůh úřad, dá i rozum? Mají poslouchat nejen ti, kdo slíbili slib poslušnosti, ale i ti, kdo se k ničemu takovému nezavázali? Mají i oni sklapnout podpatky a ústa před vyššími? A co s neposluchy? Na hranici s nimi? Vyloučit každého, kdo má pochybnosti a chtěl by diskutovat?

Už v první biblické knize Geneze se píše o stvoření světa a člověka. Bůh vždycky shledal, „že je to dobré“. Člověka samotného učinil jako korunu veškerého stvoření, jako jediného tvora, který byl stvořen „k obrazu Božímu“. Stvořil jej jako svého spolupracovníka a vybavil jej svobodou. Neučinil člověka jako bezduchou loutku, jako pouhého vykonavatele příkazů a Božích představ, ale jako toho, kdo je Božím protějškem, opětuje Boží lásku a snaží se poznat a plnit Boží vůli. Člověk se mohl svobodně rozhodovat, jakou cestu zvolí. Bible nám tak popisuje první případ lidské neposlušnosti. Okusil plod zakázaného stromu a svobodně se rozhodl nesplnit Boží vůli. Následky známe: vyhnání z ráje, dědičný hřích, další a další pokusy o návrat k nebeskému Otci. Ovšem i neustálé odvracení se od Boha. Člověk podléhá znovu a znovu pokušení být Bohem. Chce být měřítkem všeho, poslední rozhodující autoritou, pánem světa.

DESATERO JAKO NÁVOD K POUŽITÍ ČLOVĚKA
Přesto Hospodin znovu nabízí pomocnou ruku. Především uzavírá se svým lidem smlouvu. Skrze Mojžíše posílá lidem Desatero přikázání. Dnes to slovo „přikázání“ příliš zavání jednostranným výkonem autority. Snad můžeme říci, že je to „návod k použití člověka“. Jasný a jednoduchý Zákon, který byl základem smlouvy mezi Hospodinem a vyvoleným národem, si lidé začali zesložiťovat. Vznikaly různé vyhlášky, směrnice a prováděcí nařízení, které mnohdy lišácky zatemnily pravý smysl přikázání. Už Starý zákon totiž jasně říká, že přikázání nejsou žádným omezením a zotročením člověka, ale činem lásky. Sám Hospodin upozorňuje, že „ti, kdo mne milují, zachovávají má přikázání“. Poslušnost je tedy naprosto svobodné rozhodnutí člověka přijmout Boží záměr, jeho vůli a vstoupit tak do Boží služby. Ta je právě onou spoluprací s Bohem, k níž jsme byli stvoření - nenese proto pocit trpkosti z otroctví, ale radost z možnosti účastnit se na díle stvoření.
Ježíš přichází jako člověk na tento svět, aby lidi ujistil, že jho a břemeno, které nesou, může být ve skutečnosti něčím příjemným a lehkým. Ukazuje, že poslušnost netkví v pokryteckém a bezmyšlenkovitém plnění litery přikázání, ale v plnění jejich pravého obsahu, v přemýšlení o jejich skutečném duchu. Byl - podle svatého Pavla - poslušný až k smrti na kříži. „Nepřišel konat svou vůli, nýbrž vůli toho, kdo jej poslal.“

POSLUŠNOST A JEJÍ ÚSKALÍ
Do vztahů k jiným, které máme poslouchat, vstupujeme různě – narozením do vztahu k rodičům, umístěním ve škole do vztahu k učitelům, rozhodnutím k uzavření manželské smlouvy do vztahu k manželce, volbami do vztahu ke světské moci. Uzavře-li člověk manželství svobodně a dobrovolně, je-li jeho rozhodnutí volbou z lásky, je to ideální. Svobodně jsme se rozhodli a z lásky přijímáme „omezení“. Ale když jde o skutečnou lásku, nemáme jistě pocit, že bychom strádali, když se už nemůžeme zajímat o jiné partnerky. Podobně řeholníka neomezuje jeho slib poslušnosti, protože se snaží co nejméně prosazovat vlastní vůli – to vše ze svého svobodného rozhodnutí. Horší je to ovšem ve vztazích, u kterých máme pocit, že jsme si je svobodně nevybrali. Nesnášíme omezování rodičů ani učitelů, snažíme se vzpírat „dobrým radám“ autorit. Nejinak je tomu v církvi.
Myslím, že největším problémem je jednosměrnost vztahů mezi nadřízenými a podřízenými. Běžným názorem je, že poslušnost je jakési nutné zlo. Nemyslí si to jen podřízení, kteří musí poslechnout, co jim představený přikazuje. Podobný dojem mají i nadřízení, kteří s lamentováním vydávají příkazy a tvrdí, že nejzazší a nevítanou možností je „uložit někomu něco pod poslušností“, tedy přikázat něco s připomínkou závazku slibu poslušnosti. Špatné je, že pak se vlastně nehledí na věc, o které je řeč, ale jde o souboj vůlí. Správná poslušnost ovšem nespočívá ve „zlomení vůle“ podřízeného, ale v poznání, v rozumném nahlédnutí, jak je věci správné dělat. Nadřízený pak nepřikazuje, ale vede druhé k poznání pravdy. Z jeho strany to ovšem v takovém případě vyžaduje velkou dávku sebeovládání, nadhledu a humoru.

SPOLEČNÉ HLEDÁNÍ PRAVDY
Ona jednosměrnost spočívá v tom, že představený často neposlouchá své podřízené, nenaslouchá jim. Chybí dialog, diskuse. Také se může zdát, že tento příkazový způsob komunikace svědčí o nejistotě představených, zda by vůbec obhájili své záměry rozumnými argumenty. Jindy to může být svědectví jejich pýchy, kdy přesvědčením o své jediné pravdě chtějí zajistit dobro a spásu podřízeným, ať se jim to líbí nebo nelíbí. V každém případě vyžadovat dnes poslušnost z pozic církevních knížat je zhoubné jak pro představené, tak pro církev jako takovou.
Správný nadřízený totiž musí mít v první řadě pravdu, znát ji. A měl by o ní umět hovořit tak přitažlivě, aby podřízení s radostí a potěšením dospěli k souhlasnému názoru a tudíž poslechli, co jim říká. V poslušnosti není jiné cesty než upřímný dialog, společné hledání pravdy.








Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou