O jednom vánočním vraždění

Vydání: 2014/51 Vánoce jako čas zrození, 16.12.2014, Autor: Jan Paulas

Vánoce v dětství jsou u většiny lidí ve vzpomínkách spjaté s krásnými, romantickými, až ladovsky malebnými obrázky. Je to snad dáno mou rodnou drsnou Vysočinou, že v mých vánočních vzpomínkách se na prvním místě objevuje rituál, jejž jsme jako děti vždy velmi vzrušeně prožívali – zabíjení kaprů. Hlavními aktéry byl náš taťka a dva tříkiloví šupináči.
 
 
Štěpán Zavřel: Prodej vánočních kaprů.
 
Nejdříve se ale musela na kapry vystát dlouhá fronta – buď v místní rybárně, na trhu, nebo na náměstí. Na těch třech místech stály kádě a od nich se klikatil had lačných očí. Zkřehlí lidé, v rukou síťovky, mrazem červené tváře a nervózní podupávání v tom prosincovém ránu. Čím byl člověk kádi blíž, tím více mu nedočkavostí rostl krk, jak pohledem kontroloval, zda je v kádi ještě dost ryb, zatímco ti vzadu byli odevzdaně klidní a smíření s tím, že jikrnáči na ně letos asi nezbudou.
 
Než kapři dorazili, naposledy jsme se doma vykoupali, protože následující dva tři dny budou pány vany ryby. Dva kapři vždy „obsadili“ naši koupelnu a my děti jsme se na ně chodily každou chvíli dívat a kontrolovaly, zda nelekají. Měly jsme dobrý pocit, že si v naší vaně ještě trochu užijí života, zatímco jejich kamarády klepli už na místě. A když nastal onen štědrovečerní čas, připadali nám šupináči už jako členové rodiny a rádi bychom taťkovi jejich zabíjení rozmluvili. Nutno říct, že sám z toho měl pramalou radost a že se takto obětovával jen kvůli nám dětem. Kromě kaprů nebyl schopen nic živého zabít, vyjma much a komárů.
 
Čím byl člověk kádi blíž, tím více mu nedočkavostí rostl krk, jak pohledem kontroloval, zda je v kádi ještě dost ryb, zatímco ti vzadu byli odevzdaně klidní.
 
Když mělo dojít na samotný akt, taťka se obřadně opásal zástěrou a s paličkou, prkénkem, utěrkou a nožem vstupoval vždy se vzdycháním do koupelny k nerovnému zápasu. Naposledy na ryby pohlédl, jako by se omlouval za to, co se bude dít. A já se sestrou jsme si každoročně přáli, aby tentokrát ten zápas šupináči vyhráli. Že by taťka vyšel z koupelny a řekl: „Letos je nezabiju, jsou příliš živí. Sundáme tu malou plechovou vanu a budou tady s námi žít.“ K této naději nás upnula příhoda, kterou naši odněkud přinesli, ale dnes si myslím, že nás tím chtěli jenom dojmout a že se to stát ani nemohlo.
 
V jedné rodině prý celý rok vykrmovali krůtu na Vánoce, a ta se tak pomalu stala členem rodiny. Když tedy nastal onen čas, s těžkým srdcem jí zakroutili krkem a oškubali ji. Pak ji nechali ležet v síni a usedli ke štědrovečernímu kapru. Najednou někdo ťuká na dveře. „Kdo to může otravovat na Štědrý den?!“ kroutil hlavou otec a šel otevřít. Za dveřmi stála krůta a zobákem ťukala do dveří. I zželelo se jim milé krůty a maminka pro ni ještě ten večer začala štrikovat obleček, protože byla zima a krůta byla nahá. Od té doby s nimi žila.
 
V našem případě se ale zázrak nekonal. Z koupelny se zprvu ozývalo mohutné šplouchání a plácání. Dodnes nepochopím taťkův postup, kdy nejdřív vypustil vanu a pak kapry honil po jejím kluzkém dně. V tom zápase měl nakonec více sil. Postupně šupináče dostal na prkénko položené na podlaze a omotal je utěrkou, aby mu nevyklouzli. Tupé rány byly pro nás děti vždy smutným rozuzlením. „Tak se mu to zase podařilo,“ vzdychla sestra. Následně vyšel zpocený taťka z koupelny a pronesl jako vždy rezolutně: „Příští rok už to nezabíjím! Nechám si je klepnout.“ Pak si šel otevřít pivo a rozdýchával to jako boxer sedmé kolo.
 
Čekala ho totiž ještě další neoblíbená práce, u níž se nadřel znovu – stahování kaprů z kůže. Měl opět vysoce nepraktickou metodu, která ho stála tolik sil, že si pak musel sednout do křesla a uklidnit se u vánoční pohádky. Mamka se mezitím jala ryby upravovat, aby navečer byly připraveny na štědrovečerním stole. Vůně rybiny v koupelně byla cítit ještě dobré dva dny a jaksi zapadala do sbírky vůní Vánoc, kterou si každý z dětství odnáší v srdci.
 
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Kultura

Diskuse

Nedůvěra k obchodníkům vytrvala jen u ryb Michal 16.12.2014 18:42
Re: Nedůvěra k obchodníkům vytrvala jen u ryb Zrušený uživatelský účet 17.12.2014 22:01
Re: Re: Nedůvěra k obchodníkům vytrvala jen u ryb Nyvlt 18.12.2014 10:55
Re: Re: Re: Nedůvěra k obchodníkům vytrvala jen u ryb Zrušený uživatelský účet 22.12.2014 10:48

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 14. – 20. února 2017

Papežův diplomat v Česku

Mons. Paul Richard Gallagher je tajemníkem Svatého stolce pro styky se státy, čili ministrem zahraničí. V závěru minulého týdne přijel do Prahy a jednal se zástupci vlády i ČBK.

celý článek


Trojí čas kardinála Martiniho

15. února by se dožil devadesátin někdejší milánský arcibiskup a kardinál Carlo Maria Martini (1927–2012). Patřil mezi přední reformní osobnosti katolické církve za…

celý článek


Církev ke zdravotníkům: Služte životu

Světový den nemocných 11. února, který věřící letos prožili již po pětadvacáté, přitáhl pozornost církve k otázkám a dilematům zdravotní péče. Po dvaceti letech…

celý článek


Naší službou je přinášet mír

Vatikánský „ministr zahraničí“ Mons. PAUL RICHARD GALLAGHER zavítal minulý týden do České republiky na oficiální návštěvu. Zeptali jsme se ho na účel jeho návštěvy…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay