O církev v Česku se nemusíš bát!

Vydání: 2016/41 Papež povzbudil věřící na Kavkaze, 4.10.2016, Autor: Martin T. Zikmund

Kardinál Joachim Meisner, emeritní kolínský arcibiskup, patří odedávna k nejbližším přátelům české katolické církve. U příležitosti návštěvy Prahy a Staré Boleslavi, kde kázal při národní pouti, poskytl KT rozhovor.


Kardinál Joachim Meisner v rozhovoru s poutníky, kteří doputovali na sv. Václava pěšky do Staré Boleslavi.Snímek Veronika Reimanová / Člověk a víra

Co pro vás osobně znamená postava sv. Václava?

Jsem rodilý Slezan, k Čechám jsme měli blízko. Postava svatého Václava byla pro mne už jako mladíka sympatická tím, jak byl ochoten pro Ježíše Krista leccos riskovat.

Nedávno byl ve Würzburgu blahořečen P. Engelmar Unzeitig, syn sudetoněmeckých rodičů. Vy víte, jak otázka Sudet byla donedávna v Čechách citlivá. Co pro naše česko-německé vztahy může přinést postava kněze zvaného Anděl z Dachau?

Jak Češi, tak Němci se svorně radují, že tak radikální Ježíšův učedník byl povýšen k oltářní úctě. Na to můžeme být skutečně hrdí. Ostatně jakou měl P. Engelmar národnost, je vedlejší, neboť u posledního soudu nebudeme dotazováni na to, zda jsme Češi, nebo Němci, ale zda jsme následovali Ježíše. Podívejte: pocházím z Vratislavi a zde máme také svého svatého – sv. Edith Steinovou, která se tu narodila, chodila do školy a vyrostla. Zkrátka v této středoevropské oblasti se nemusíme ve srovnání se západními zeměmi Evropy za co stydět, protože jsme tu měli řadu přesvědčivých Kristových svědků.

Nemyslíte si, že by Engelmar Unzeitig mohl časem doplnit seznam českých zemských patronů?

To mi nepřísluší posuzovat, to je věc vašich biskupů. Ale obdivuji vás Čechy znovu a znovu, jak vysoko hodnotíte své zemské patrony. Zejména sv. Václava, ale také jiné. Snad víc než v mnoha jiných zemích Evropy. Například u nás v Německu máme také své světce – sv. Bonifáce, sv. Hildegardu z Bingenu, sv. Edith Steinovou – ale ti nejsou uctíváni jako zemští světci. Vaši zemští patroni představují duchovní mocnost.

Do Česka jezdíte poměrně často a můžete tak sledovat vývoj, jak se proměnily česko-německé vztahy za posledních 25 let. Co pro to udělala a dělá církev?

Jsem rád, že to napětí zmizelo. Zmizelo z obou stran. A církev k této změně přispěla dost podstatně. Sám jsem k vám jezdil se skupinami věřících už od 70. let jako světící biskup z Erfurtu, navazoval kontakty, vozil knihy a zprostředkovával finanční pomoc. Začal jsem potom jezdit i do Prahy za panem kardinálem Tomáškem a vedli jsme spolu spoustu rozhovorů. Vím dobře, že vůči Němcům nechoval žádný pocit křivdy. A tatáž otevřenost platila z naší strany vůči Čechům. Už tehdy se o vaší zemi říkalo, jak je velice sekularizovaná, jak je zde církev v menšině, že v Čechách je méně katolíků než na Moravě a na Moravě méně než na Slovensku.

Ve vaší zemi je možná méně katolíků, ale víra je tu o to intenzivnější. Mimochodem teď ve Staré Boleslavi jsem nabyl o vaší církvi velmi příznivého dojmu. Tolik inteligentních matek a otců s tolika dětmi! Když jsem to viděl, řekl jsem panu kardinálu Dukovi: „O církev v Česku se nemusíš bát.“

Situace v Německu se v důsledku přílivu uprchlíků začíná polarizovat. Jakou výzvu pro Evropu podle vás představují uprchlíci? Zvládneme to?

Spolková kancléřka Angela Merkelová dvakrát zdůraznila, že to zvládneme, i když se to tak nejeví. To je ovšem navýsost politické téma. Mnozí utíkají ze svých zemí ne kvůli tomu, že by se jim doma nelíbilo, ale protože se tam už nedá žít. Náš úkol je postarat se, aby lidé neměli důvod své domovy opouštět. To je úkol zejména Evropy, Ameriky a Ruska.

Islám vlivem imigrace v Evropě roste, zatímco křesťanství vlivem sekularizace slábne. Máme se toho bát?

Nemám strach ze síly islámu, ale ze slabosti křesťanství.

Jaký význam v této době přikládáte kázání evangelia?

To je náš hlavní úkol coby církve. Všechno ostatní je druhořadé. Máme druhé lidi vírou v tom nejlepším slova smyslu „nakazit“. A to jde jen tehdy, když budeme evangelium duchovně vyzařovat.

Vstupujeme do mariánského měsíce růžence. Jak nám může být v této situaci Panna Maria nápomocná?

Matka Boží se objevuje vždy tam, kde je její syn ohrožen – pomysleme třeba na útěk Svaté rodiny do Egypta nebo na Ježíše na kříži. Totéž se týká i Kristovy církve – kdekoli je v nebezpečí, Maria stojí při ní. I pro nás platí její slova o Kristu: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“

V nastávajícím roce 2017 si svět připomene 500 let reformace, resp. od Lutherova vystoupení proti zneužívání odpustků. František se dokonce chystá do Švédska, aby přesně rok před tímto jubileem (31. října 2016) vyzdvihl potřebnost katolicko-luterského dialogu. Co podle vás přinese rok 2017 v těchto vzájemných vztazích?

Doufejme, že přinese nejen společensko-politická prohlášení, čehož se obávám, ale také podnítí lidi k intenzivnějšímu následování Ježíše Krista.

Je známo, že jste v častém kontaktu s Benediktem XVI. Jak se mu daří? Jak hodnotíte jeho pontifikát z odstupu několika let?

Jeho pontifikát nemohu posuzovat. Vím ale, jak se mu daří dnes. Intelektuálně se pořád cítí dobře, tělesně už ne, pro chůzi musí používat chodítko. Znám mnoho věřících, kteří dodnes žijí z jeho zvěstování, neboť – jak říkají – Benediktova slova trefně promluvila do jejich situace. Sám ho považuji za čistou, průhlednou osobnost, nemám mu vlastně co vytknout. Snad jen jeho nepříliš úhledné písmo, ale on říká, že při psaní se mu rozvíjí myšlenky...

Jeho nástupce papež František pocházející z Argentiny do Říma přinesl bezpochyby svěží vítr. Jak se na jeho snahy díváte coby kardinál ze střední Evropy?

Sleduji jeho snahy a mnohé mne překvapuje.


JOACHIM MEISNER (* 1933) se narodil v tehdy německé Vratislavi. Jako dítě zažil odsun do východní části Německa, kde později studoval filozofii a teologii. Vysvěcen na kněze byl v roce 1962 a následně byl jmenován pomocným biskupem erfurtským, sídelním biskupem berlínským a po sjednocení Německa biskupem kolínským. Kardinálem je od roku 1983. V době komunistického režimu v tehdejší NDR tajně světil české kněze (např. Tomáše Halíka) a různými způsoby také podporoval církev v Československu. V posledních dvaceti letech často navštěvoval ČR a vyšla zde už řada jeho knih.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay