Nové projevy života církve

Vydání: 2015/46 25 let práce pro mládež, 10.11.2015, Autor: Pavel Černý

Příloha: Perspektivy 46

Příliš mnoho církví dramaticky ztrácí své členy a noví nepřibývají. Je tomu tak i v České republice. Máme sloužit stále stejným způsobem, nebo hledat nové cesty zvěstování? Nad tímto tématem se zamýšlí z protestantské perspektivy teolog a kazatel církve bratrské, která po této stránce patří k výjimečným: počet jejích členů za posledních 25 let totiž neustále roste.
 
Nové způsoby prožívání víry vyhledávají zejména mladí lidé. Ilustrační snímek Aleš Masner
 
Má církev 21. století vypadat jako v 19. století? Nehovořili o různých podobách církve již apoštolové? Nelišily se od sebe církve v Jeruzalémě, Antiochii, Korintě, Soluni, Aténách či v Římě? Nový zákon ukazuje na neustálý pohyb a vývoj jednotlivých církví. Ani dnes nemůžeme odložit biblické studium, teologickou práci a nemůžeme přestat reflektovat otázku podoby církve. Církev je živým Kristovým tělem, které má reagovat na současnou situaci a poctivě plnit své misijní poslání.
 
Rowan Williams, arcibiskup z Canterbury, popsal podobu církve jako dění, které probíhá, když se lidé potkají se vzkříšeným Ježíšem a zaměří na rozvíjení tohoto setkání v setkáních s druhými lidmi. V posledních letech se objevilo široké ekleziologické hnutí, které zapustilo poměrně hluboké kořeny ve Velké Británii v anglikánské církvi a dnes je přítomné i v jiných zemích a denominacích – jde o nové podoby či projevy církve. Těmito novými způsoby zvěstování evangelia se dnes zabývají komise Světové rady církví atd. Mnoho podnětů najdeme též v dokumentu papeže Františka Evangelii gaudium.
 
Provázání bohoslužby a kultury
 
Od 80. let minulého století se v ekumenickém spektru církví objevují snahy o propojení bohoslužby s konkrétními prvky populární kultury. Je v nich často až vášnivá snaha odstranit dělítko mezi zkušeností církve a životem v soudobé společnosti.
 
Doba a myšlení lidí se velmi změnily. Chce-li církev plnit své misijní poslání, musí jít za lidmi, odpovídat na jejich otázky a používat k tomu srozumitelnou řeč. Nové podoby církve dnes užívají více symbolických vyjádření než didaktických a ponechávají při zvěstování otevřený konec příběhu, aby si ho každý účastník utvořil sám. Projevuje se v tom diference mezi modernou a postmodernou. Co se některým jeví jako povrchní, může být ve skutečnosti velmi promyšleným pokusem o provázání bohoslužby a kultury. Některá hledání v oblasti nových podob církve se zdají být extrémní, provokativní a neuctivá. Přesto je za nimi snaha odpovědět na otázku, proč u nás každý rok tisíce lidí opouštějí církve. Proč řada věřících nepovažuje církve za potřebné a rozvíjí svou religiozitu na vlastní pěst.
 
Několik inspirací
 
Uveďme několik příkladů nových podob církve ze současnosti, které mohou být jistou inspirací v dnešní době. Jedná se o projevy církve, které už byly mnoha křesťany vyzkoušeny a pomohly některým lidem najít cestu k Bohu i do církve.
 
1. Alternativní bohoslužby. V roce 1993 začalo pracovat v londýnské čtvrti Ealing církevní společenství Grace. Byla to malá skupina lidí, která začala pořádat bohoslužby odlišné od těch, které se konaly v jejich mateřském sboru. Největší motivací pro tento krok byla rostoucí frustrace z církevní kultury, jež používala hudbu, kterou nikdo z nich doma neposlouchal, a jazyk, který se mimo církev nevyskytoval. Zajímavé bylo, že při vytváření nové podoby bohoslužby skupina nově objevila hodnotu kontemplace v křesťanské tradici. Nová podoba bohoslužby totiž položila velký důraz na meditaci, na rituální prvky víry a také na rozhovor. Liturgie této nové podoby církve podnítila angažovanost všech při bohoslužbě – oproti jisté pasivitě a konzumnímu přístupu. Cílem zůstává umožnit zapojení těm, kdo se necítí dobře v klasické církvi nebo církevní kultuře nerozumějí. Alternativní bohoslužby jsou místem pro lidi, kteří mají pochybnosti a mnoho otázek.
 
Církev chudých a domácí skupiny
 
2. Základové církevní obce (Base Ecclesial Communities). Tyto obce mají původ v Latinské Americe a začaly se objevovat od poloviny padesátých let. Dnes se vyskytují v nejrůznějších částech světa. Silně se identifikují s lidmi, kteří jsou na dně společnosti. Je v nich nabízeno evangelium osvobození. Jedná se o církev chudých pro chudé. Tato společenství pracují, aby přinesla naději utlačovaným a vyzývala ke společné službě směrem k lepší a spravedlivější společnosti. Lidé v těchto obcích se nesoustřeďují jen na svou vlastní spiritualitu, ale chtějí zápasit o probuzení církve a angažovanost se v misii, včetně sociální akce. Je zde snaha o radikální následování Ježíše, aby nastaly potřebné změny. Důraz je položen na naslouchání denní realitě života a na společně sdílený život křesťanské obce. Z tohoto pohledu je pak vše reflektováno ve světle Bible. Obce také reagují na nedostatek kněží v Latinské Americe – v jejich čele někdy stojí pastorační pracovník či řeholník.
 
3. Domácí skupiny. Nový zákon používá slovo ekklesia také v souvislosti s církví, která se setkávala u někoho v domě. Současné domácí skupiny či buňky se snaží podtrhnout dnes opomíjený význam malé domácí církve. Každá domácí církev je blokem, z něhož je tvořena mateřská církev. Domácí církve bývají zaměřeny na adoraci, Boží slovo, společenství, modlitbu a misii. Je celá řada místních církví, které se snaží rozdělit své členy do domácích skupin. Je-li vedoucí skupiny dobře připraven, mohou být domácí skupiny velkým přínosem pro duchovní formaci jednotlivců.
 
Z některých domácích církví se rozvine založení úplně nové farnosti či sboru. Domácí církve jsou dobrou odpovědí kultuře, kde jsou vážně narušeny společnost a rodina. Necírkevní účastníci mohou v domácích skupinách nalézt přijetí a příležitost vést dialog a poznávat evangelium. Lidé, kteří jsou zklamaní institucí, nacházejí v domácí církvi vroucnost a přátelskou komunitu. Domácí skupiny se účastní, zpravidla v neděli, bohoslužby své mateřské církve.
 
Se soudobou hudbou
 
4. Církve vznikající z misijní iniciativy křesťanů. Takové církve, většinou neúmyslně, vznikají kolem skupiny pomáhající například sociálně vyloučeným, handicapovaným a jejich rodičům, narkomanům apod. Nejdříve vznikne pomáhající skupina a na ni se začnou nabalovat další lidé spojení službou či nesením podobného břemene. Původní intencí těchto projevů církve bývá spolupráce, společenství, vzájemná podpora, nikoli bohoslužba.
 
5. Různé bohoslužby a společenství během týdne. Záměrem těchto iniciativ je přiblížit se různým kulturním a sociálním skupinám, aby mohly být syceny Božím slovem v rámci téže místní církve. Pro kulturní odlišnosti vznikají v některých farnostech a sborech různé typy liturgií. Například v americkém kontextu bývá časté, že v jedné církevní budově se konají za neděli dvoje či troje bohoslužby, mající odlišnou podobu. V neděli ráno se shromažďují ti, kdo dávají přednost klasické, důstojné a jasně strukturované bohoslužbě. Později se konají bohoslužby pro ty, kteří se dobře cítí se soudobou hudbou, neformálnější podobou bohoslužby a s použitím jiných komunikačních metod.
 
Církev ve škole
 
6. Network-církve. Pod tímto podivně znějícím označením se skrývá poměrně široký proud reagující na velmi podstatnou sociální realitu dnešní společnosti. Lidé dnes tolik nenavazují vztahy a spolupráci geograficky, podle svého bydliště. Jejich sídliště pro ně mnoho neznamená. Důležité je, co bývá nazýváno anglickým slovem network – pracovní síť. Lidé mezi sebou navazují vztahy v rámci oboru, kde pracují, s těmi, s nimiž je pojí společný zájem. Společnost je dnes velmi mobilní a lidé se sdružují kolem různých sportů, koníčků, práce, sociálních sítí, podobného způsobu myšlení. Network-církve slouží určité sociální či kulturní skupině. Někdy může být síť tvořena společným zájmem o určitou hudbu, jindy to může být třeba církev pro hluché či jinak znevýhodněné. Tyto projevy církve vytvářejí pevnější mezilidské vztahy.
 
7. Církve spojené se školami. Školy a univerzity někdy dávají přirozený prostor pro vytváření pracovních i volnočasových vztahů. Kolem některých škol dokonce vznikly nové místní církve, které zahájily svou vlastní službu v dané komunitě. Setkávají se v nich především žáci, jejich rodiče a prarodiče, učitelé. Není výjimkou, že se začnou přidávat další přátelé.
 
8. Církev pro hledající. Tento model bývá připisován americkému sboru Willow Creek Community Church u Chicaga, ale dnes ho najdeme v řadě zemí. Velký důraz je položen na ztvárnění bohoslužby, která je připravena, aby byla srozumitelná a otevřená pro všechny hledající. Kázání se zaměřuje na některý problém současného života a používá ke komunikaci drama, hudbu, umění a současná média. Během neděle probíhá několik bohoslužeb pro hledající. Společenství již věřících se uskutečňuje v týdnu prostřednictvím malých domácích skupin.
 
Kláštery přitahují
 
9. Plantatio ecclesiae. Zakládání nových sborů a farností se uskutečňuje pomocí dceřiných církví či misijních stanic. Nový projekt vznikne například stěhováním lidí za prací či založením nového sídliště. Skupina, která se začne pravidelně shromažďovat, vytvoří pracovní tým. Ze začátku bývá spolupráce s mateřskou farností intenzivní, ale postupně je stále více úkolů přenášeno na nově vznikající společenství. Pokud nastane pozitivní rozvoj, je možné pověřit místní vedení, vyslat duchovního pracovníka a novou farnost založit.
 
10. Klasické formy církve. Ne všichni upřednostňují nové a čerstvé projevy církve. Na řadě míst někteří lidé vyhledávají vyváženou a liturgicky krásnou bohoslužbu. Někteří se shromažďují kolem tradičních duchovních center, klášterů a míst známých hlubokým duchovním ponorem. Svědčí to o tom, že lidé stále hledají tajemství, krásu, stabilitu a Boží přítomnost.
 
11. Církve mladých. V tomto případě se nejedná pouze o bohoslužby připravené pro mládež. Jde o společenství třeba v blízkosti škol a univerzit složené především z mladých lidí – a to ovlivňuje jeho podobu. Tento model často ukazuje na neschopnost současných církví oslovit mladou generaci. Současné církve mnohdy neinvestují do mladé generace a neuvědomují si, že nejde pouze o generační rozdíl, nýbrž o jinou kulturu. Někteří stále čekají, až budou mladí lidé stejní jako ti starší. Tak to ale není. Kulturní rozdíly přetrvávají.
 
Stará zvěst v novém hávu
 
To, co dnes globální církev prožívá, není nic zcela nového. Byly mnohé doby v dějinách, kdy se lámaly kulturní epochy a církev na ně musela reagovat změnami ve formách své práce a služby a rozvíjením jiné spirituality. Evangelium je stará zvěst, ale přichází oblečena do nových hávů. Nová setkání s Ježíšem inspirují k čerstvým projevům života církve.
 
Autor je bývalý předseda Ekumenické rady církví.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay