Nikoliv revoluce, ale spíš předání moci

Vydání: 2009/46 17. listopad 1989, 9.11.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Devětaosmdesátý – to je název knihy, kterou v předvečer dvacátého výročí novodobé české demokracie vydal Petr Pithart. Je to text o to cennější, že autor sám patřil k předním aktérům politického převratu.

Autor Devětaosmdesátého se přitom sám nijak nestylizuje do role hrdiny, jakkoli nesmlčuje ani své „hvězdné“ chvíle. Sympatické je, že nelituje prostoru, aby vyzdvihl dílčí výkony druhých, často pozapomenutých velkých osobností své doby – například Josefa Vavrouška (v jeho zápase o vitální federaci), Lubomíra Mlčocha (jako ekonomického experta, jemuž se mělo více naslouchat), Vladimíra Špidly (s jeho odvahou prolomit opoziční smlouvu a dát průchod skutečné politické soutěži), dokonce i Mariána Čalfy (a jeho zásadní roli při zvolení Václava Havla prezidentem) atd. Jak patrno, je to pokus porozumět nejen událostem, do nichž spadá vlastní „převrat“, ale také době, která následovala. To by však nebylo možné bez analýzy předchozího normalizačního období, neboť to ovlivnilo i polistopadový vývoj víc, než by se mohlo zdát. Ostatně i to je jedna z Pithartových tezí, kterou kniha nabízí. I proto je Pithartův Devětaosmdesátý přirozeným pokračováním jeho knihy Osmašedesátý, kterou napsal už v 70. letech jako analýzu Pražského jara. NÁRODNÍ DIAGNÓZA Z určitého, vymezeného hlediska lze tuto knihu srovnat s Masarykovou Světovou revolucí, která popisuje a bilancuje první světovou válku a český podíl na demontáži Rakouska--Uherska. Jak Masaryk, tak Pithart události, které líčí, nejen zažili, ale i spoluurčovali a následně se je snaží knižně analyzovat. Oba autory navíc spojuje zájem o promýšlení češství, sociálního a ekonomického řádu, nepolitické, resp. před-politické politiky atd. Rozdíly oproti Masarykovi však jsou také patrné. Už proto, že Pithart opouští termín „revoluce“ a více než Masaryk akcentuje konzervativnější hlediska, zejména roli funkčních institucí (zákonů, regulací). Docela jinak než Masaryk pojednává též „slovenskou otázku“ a naše vztahy s Němci. Zde je zvlášť patrný časový rozdíl tří až čtyř generací mezi oběma mysliteli. Pithart je přízemnější, konkrétnější a možná i pokornější. Nepíše o vítězném boji evropských demokracií nad teokraciemi jako Masaryk, ale spíše o trapných potížích, které sužují naši mladou, stále nezralou, stále provinční demokracii svedenou a zkaženou bezbřehým a spekulativním kapitalismem (rodným bratrem spekulativního reál-socialismu). Devětaosmdesátý je dílo vyzrálé, čtivé, podnětné, syntetické. Je to cosi jako naše národní diagnóza. I proto by se mělo hojně číst a promýšlet. Bezpochyby se totiž zařadí mezi klasické tituly tohoto žánru.

Petr Pithart: Devětaosmedesátý (Academia 2009)

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay