Nic se neboj, Abrame...

Vydání: 2004/11 Konec světa, 6.9.2004, Autor: Daniel Herman

KOMENTÁŘ DANIELA HERMANA

Izrael je jedinou zemí na světě, kde Bible může být turistickým průvodcem. Tato slova jsem slyšel z úst izraelského premiéra Ariela Šarona během konference věnované turistickým a poutním cestám do Svaté země, které jsem se nedávno zúčastnil v Jeruzalémě. Tato formulace výstižně charakterizuje úlohu, jíž země, která nese přízvisko Svatá či Zaslíbená, hraje v dějinách i v současnosti světa.

Euroatlantická civilizace má své kořeny zapuštěné právě zde, v zemi, v níž se setkávají i střetávají vzájemně příbuzné, avšak ve svých důsledcích přesto odlišné duchovně-civilizační proudy tří významných kultur: židovské, a z ní vyrůstající křesťanské a islámské. Všechny odvozují svůj původ od biblické postavy starozákonního Abrahama, který vyšel ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou mu Hospodin ukázal a zaslíbil jeho potomstvu.

Pravděpodobně bychom na světě jen obtížně hledali nějaký morální či etický kodex, který by nerezonoval s prastarým Desaterem, jež Hospodin prostřednictvím Mojžíše a synů Izraele sdělil lidstvu. Jsou v něm shrnuty základní zásady a principy, bez jejichž respektování se život stává těžkým a komplikovaným.

V zemi, která se stala i pozemskou vlastí Ježíšovou, je bohužel až příliš často porušováno přikázání "Nezabiješ". I katolická morálka učí, že oprávněná obrana je závažnou povinností toho, kdo má odpovědnost za život druhého nebo za obecné blaho. Když Kristus připomíná páté přikázání, požaduje pokoj srdce a pranýřuje nemravnost vražedného hněvu a zášti.

S konkrétními plody takovéhoto vražedného hněvu a zášti jsem se setkal, když jsem se v neděli 22. února stal téměř bezprostředním svědkem sebevražedného teroristického útoku palestinského atentátníka, který v autobuse na frekventované křižovatce západního Jeruzaléma připravil o život osm lidí a zranil šedesát dalších osob.

Na základě své vlastní zkušenosti proto nemohu přijmout argumenty, které zpochybňují právo Izraele na obranu života a zdraví vlastních občanů i zahraničních hostů a poutníků po stopách dějin spásy. Jsem přesvědčen, že v zájmu spravedlnosti je třeba, místo upírání práva na obranu, odmítnout nemravné činy vražedného hněvu a zášti. Je to společná odpovědnost všech dědiců abrahamovského odkazu. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay