Nevtěsnávejme děti do svých představ

Vydání: 2016/35 Olympijský kaplan: byla to velká škola, 23.8.2016, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

V České republice je více než sto třicet církevních škol s přibližně dvaceti tisíci žáky. Mnohé z nich zahájí nový školní rok mší svatou. Desetitisíce dalších žáků si poslední srpnovou neděli nechají požehnat aktovky. S materiální i psychickou přípravou na školu mysleme i na tu duchovní.


K duchovní přípravě na školu patří také žehnání aktovek. Když si aktovku necháme požehnat, neznamená to, že budeme mít automaticky lepší známky. Anebo že už musíme nosit jen tu požehnanou. „Nejde o aktovku jako takovou, ale vyjadřujeme tím, že chceme, aby všechno, co děláme a používáme, směřovalo k dobrému. Že škola není jen o tom, že si něco nacpeme do hlavy, ale že nám má pomáhat na cestě k druhým a k Bohu,“ říká P. Benedikt Hudema. „Je to podobné, jako když žehnáme hasičské stříkačky. Je jasné, že voda díky tomu nepoteče líp,“ usmívá se kněz. A tak jako si děti chodí při mši svaté pro křížek na čelo, tak i aktovku mohou nechat požehnat v novém školním roce.

P. Benedikt Hudema, který působí jako kaplan při Základní škole sv. Voršily a učí na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, přitakává, že duchovní příprava na školu je velmi důležitá. Podobně jako svěřujeme v modlitbě jakékoliv problémy, těžkosti a naše životní situace, měli bychom svěřovat i následující školní rok a uvědomovat si, že na veškeré povinnosti i starosti nebudeme sami. Bez ohledu na to, jestli jdeme na církevní školu, nebo jakoukoliv jinou.

Veronika Rybníčková ze ZŠ Parentes podotýká, že v duchovním životě neexistují prázdniny. Jako věřící rodiny se o prázdninám modlíme za naše cestování a odpočinek a pochopitelně svěřujeme Bohu i to, co nás čeká ve školním roce.

Můžeme se modlit za budoucí spolužáky, za to, aby si naše dítě ve škole dobře zvyklo. Můžeme vyslovit všechny své obavy a úzkosti, to, co nás tíží, s čím se pereme, a ještě je svěřit Pánu Bohu. Pak pro nás bude nástup do školy o to jednodušší po duchovní i po té lidské, praktické stránce. Zvlášť důležité je podle P. Benedikta svěřovat Bohu velké změny v životě školáka: nástup do první třídy, anebo třeba na víceleté gymnázium. „Ten skok ze základní školy do primy může být poměrně drsný. Některé děti měly doposud jen samé jedničky a najednou mají čtyřky. Najednou musejí podávat úplně jiné výkony než na základní škole, jsou v jiném prostředí, mezi jinými dětmi a stojí za to duchovně se na tuto změnu připravit,“ upozorňuje kněz. I on doporučuje: hlavně děti nestrašit a nestresovat, ale doprovázet a vše svěřovat v každodenní modlitbě. Varuje, abychom při tom měli stále na mysli, že modlitba je rozhovor s Bohem, a abychom se při ní nepokoušeli dětem vštípit nějaké své názory nebo jim něco skrze modlitbu vysvětlovat.

Pokud jde dítě na církevní školu, má během školního roku mnohem větší „luxus“ duchovního života než o prázdninách. Děti mají častěji k dispozici kněze ke svátosti smíření nebo k duchovnímu vedení – a to vše jim pomáhá zátěž školy lépe zvládat. Neměly by si ale myslet, že díky tomu budou mít lepší známky. Spíš by měly svou situaci, ať už se daří nebo ne, odevzdávat Bohu.

A tady je velký úkol pro nás, dospělé. „Rodiče by měli na kolenou konzultovat s Bohem, co mohou pro své dítě udělat, aby ta nálož, kterou škola a povinnosti okolo přinášejí, byla únosná. Aby dítě ustálo, když nebude nejlepší ve třídě. Aby nenutili potomka do výkonu, na který nemá, aby neměli nereálná očekávání a neprosazovali své zájmy za každou cenu. O tom je opravdu potřeba s Bohem mluvit, jinak se může stát, že dítěti ublížíme. Když vidíme, že dítě něco nezvládá, je dobré svěřovat to Bohu a hledat spolu s Ním řešení,“ radí kněz.

Podobně bychom se měli radit se Stvořitelem při výběru kroužků a mimoškolních aktivit. Respektovat povahu, přání, talenty i schopnosti dítěte. Nevtěsnávat ho do svých představ. A uvědomovat si, že náboženství sice není kroužek, ale stojíme-li před rozhodováním, zda dát v konkrétní čas dítě na jeho oblíbený kroužek, nebo na náboženství, abychom pečlivě zvažovali, co je priorita.

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 25 20. – 26. června 2017

Chléb života, jenž uzdravuje paměť

„Ať nás tento ‚Chléb jednoty‘ uzdraví z ambice ovládat druhé, z chtivosti hrabat pro sebe, z rozněcování nesouhlasu a ze šíření kritik; ať v nás vzbudí radost...,“…

celý článek


Lidová zbožnost do muzea nepatří

O tradičních podobách zbožnosti ve světě zvýšené mobility, prudce se rozvíjejících informačních technologií a všudypřítomné masové kultury hovoříme s pastorálním…

celý článek


Čínský kardinál proti kompromisům

Kardinál Joseph Zen Ze-kiun SDB, emeritní hongkongský biskup (85), navštívil v uplynulých dnech Prahu. Někdejší člen papežské komise pro otázky čínské církve je na…

celý článek


Milujeme, protože jsme milováni

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil v roce 1856 papež Pius IX. na pátek po druhé neděli po Seslání Ducha Svatého. Úctu k božskému Srdci Páně šířila…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay