Vydání: 2008/48 Žít v souladu s přírodou, 24.11.2008

Otázkami životního prostředí, zdravého životního stylu a přírody vůbec se zabývají mnohé neziskové společnosti a občanská sdružení. Jedním z nich je i Hnutí Duha. S Hanou Kovaříkovou z olomoucké pobočky této organizace jsme hovořili o biopotravinách, třídění odpadů, vytápění i osvětě v oblasti životního prostředí.

Spotřeba biopotravin roste v celém světě, stejně je tomu i v České republice. Loni jsme za ně utratili 1,29 miliardy korun. Co však není nejlepší zpráva – že se zvyšuje podíl biopotravin z dovozu. „Rostoucí podíl dovážených biopotravin je zbytečný a hlavní vinu na něm má slabá nabídka velkých domácích výrobců. České ekologické zemědělství tak zbytečně přichází o příležitost,“ vysvětluje Hana Kovaříková a připomíná, že podle odborníků má trh s biopotravinami velký potenciál. Na konci minulého roku bylo u nás 253 výrobců biopotravin a 1318 biofarem.
Pokud jde o třídění odpadů, i zde se situace zlepšuje – v loňském roce připadlo na jednoho Čecha 48,7 kilogramu vytříděných odpadů, celkem se do třídění zapojilo 98 procent obyvatel. „Na prvním místě každé recyklace je dotřídění sebraného druhového odpadu, protože do kontejnerů na plasty je možné vkládat mnoho druhů plastů. Existuje několik možností, jak plasty využít. Jednou z nich je energetické zhodnocení čili spalování. To má tu výhodu, že nevadí přítomnost dalších materiálů – textilu, papíru, dřeva, zbytky potravin či hliníková fólie. Mohou tak vznikat produkty, se kterými se musí zacházet jako s nebezpečným odpadem,“ říká Hana Kovaříková s tím, že další možností využití je proces, při němž se plast rozloží na směs plynných a kapalných uhlovodíků, tedy lehkou syntetickou ropu. Nevýhodou jsou však vysoké investiční náklady. K nejúčinnějšímu zhodnocení plastů dochází při materiálové recyklaci. Plasty se melou, poté tepelně a mechanicky zpracují a ve výsledku slouží k výrobě latí, prken, obkladových desek, netkaných textilií, kabelů, zatravňovacích dlaždic, květináčů…
Důležité je, v jakém stavu odpady do kontejneru vyhodíme. Není třeba obaly vymývat čistou vodou, stačí voda po umývání nádobí. Obaly nemusí být dokonale čisté, nesmí v nich však zůstat zbytek obsahu. Například do sběru papíru nepatří obaly od zmrazených výrobků, celofán, mastný či jinak znečištěný papír, kopíráky, lepící pásky, pauzovací papír, voskový nebo potažený plastem, vícevrstvé obaly od nápojů, použité papírové pleny apod.

Stop plexisklu i molitanu
Do sběru skla zase nepatří plexisklo, keramika, porcelán, zrcadla, autoskla, varné sklo a drátěné sklo. Do kontejnerů na plasty neházejte PVC (novodurové trubky, lino aj.) ani obaly od olejů (jedlých ani minerálních), obaly od nebezpečných látek, léků nebo molitan.
„Vliv neziskových organizací, působících v environmentální oblasti, na veřejnost je zřejmý, vidíme ho například na množství vytříděného odpadu. To ale neznamená, že se zlepšuje celková situace. V žádném státě není zatím zaveden princip udržitelného rozvoje,“ objasňuje Hana Kovaříková. Přírodu a životní prostředí celkově znečišťují exhalace automobilů a také to, co lidé vypouštějí z komínů. Pomalu si zvykáme na to, že aut je čím dál víc, jak je to však s vytápěním? „Nevhodné věci se spalovaly vždycky. Lidé prostě žijí v představě, že co se prožene komínem, to neexistuje. Mnohým nedochází, že mezi největší znečišťovatele ovzduší patří právě rodinné domy.
Po vhození PET lahve do kamen vznikne při nízké teplotě, jaká v kamnech je, velké množství dioxinů, styrenů a polyaromatických uhlovodíků. A to vše jsou karcinogeny,“ uzavírá Hana Kovaříková a dodává, že zvyšování cen elektřiny a plynu nezpůsobuje nějaký masový návrat k tuhým palivům.
(jej)