Vydání: 2005/33 Tchýně, 8.8.2005, Autor: Ivana Jeništová

P. Roman Musil je misionář řádu oblátů. Už tři roky působí na Haiti na ostrově Hispañola. Nejprve pracoval v sirotčinci, pak v jedné horské farnosti, nyní působí již jeden a půl roku ve farnosti Baie de Henne. Říká, že člověk na Haiti nemusí mít nic, a přesto může být šťastný. Své farníky na Haiti by neopustil. „Cítím, že mne k nim Bůh posílá, a cítí to i oni. Berou mne jako otce. Je to pro mne zavazující,“ vysvětluje P. Musil.

Je to vyprahlá země bez porostů a také bez jakékoli infrastruktury. Silnice končí po 10 kilometrech od hlavního města Port-au-Prince. Elektřina neexistuje. Obyvatelé této bývalé francouzské kolonie jsou potomky otroků, přivlečených z Afriky, bez kořenů a tradic. Na Haiti je padesátiprocentní negramotnost, v Baie de Henne dokonce sedmdesátiprocentní. Čtyři pětiny Haiťanů žijí v bídě, v Baie de Henne je to asi 90 % lidí. Kdosi se mne zeptal, co se na Haiti vyrábí. Má odpověď je: Nic. Tady se jen rodí děti bez vyhlídek na lepší budoucnost.

Žádná neexistuje. Stát nevybírá od obyvatel daně a také jim neposkytuje žádné služby. Všechno je za peníze. A ty chudí nemají. Haiti má smlouvu s Kubou, která sem posílá lékaře na umístěnku. Lékaře-Haiťana neuvidíte. Kubánci dostávají plat od Kuby, ale na „zdravotním středisku“ pracují pod vedením místního „správce“, který za ošetření vybírá. Když se lidé chtějí nechat ošetřit, musejí přijít až po pracovní době lékařů, a ti je pak léčí zadarmo. Odpoledne před „střediskem“ stojí fronty, střediska jsou navíc jen ve městech. Porodnice neexistují, ženy rodí na zemi za vesnicí za asistence porodní báby, která novorozeněti přeřízne pupeční šňůru kuchyňským nožem. Všechny děti tu mají napuchlé pupíky, dlouho jim hnisají. Naši lékaři podle snímků nemocných potvrdili výskyt dětské obrny, ačkoli to světová zdravotnická organizace popírá. Bylo by třeba očkování.

Já nevěřím v lepší situaci. Politická situace je nepřehledná, vládne „boj o koryta“. Haiti má smůlu, že leží 700 km od Floridy, a tak všichni chtějí do USA - včetně vládních úředníků. Na změnu režimu nikdo nemyslí. Zemi by pomohl rozvoj turistiky, ale k tomu je potřebná politická stabilita. Jenže na Haiti se žije od převratu k převratu, což odrazuje i humanitární organizace. Vládne tu beznaděj.

Kromě duchovní práce všechno ostatní: stavím a řídím školu, ošetřuji nemocné a vozím je k lékaři (auto tu mám jen já), řeším všechny možné problémy. Veškeré věci se dováží, jsou drahé a chybějí odborníci. Problémem je pitná voda - na vrtnou soupravu (která by se dostala do 40metrové hloubky, kde je čistá voda) ale nemáme, sháníme pumpy na solární pohon. Při mé nynější návštěvě Česka mi jeden podnikatel nabídl alternativní zdroje energie, což by bylo pro Haiti ideální: solární panely a větrná energie. Slunce svítí a vítr od moře fouká nepřetržitě.Nadějí jsou i projekty Agentury rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje. Na podzim na Haiti přijede pomocník ze Zábřehu, který povede práce na stavbě. Zábřežští mi hodně pomohli, teď jsem od nich dostal notebook, takže konečně budu mít spojení se světem.

Arcidiecézní charita Olomouc rozběhla projekt Adopce na dálku(R), díky kterému mohou ty nejchudší děti chodit do školy. Některé docházejí do školy šest hodin pěšky - ráno tři, odpoledne tři. Boty nemají - ostatně chodí v nich nerady. Do školy nedocházejí déle než šest let a místní učitelé se rekrutují z těchto dětí. Na maturitu nikdo nemá peníze. Vzdělání by však pomohlo nápravě situace.

Více informací o pomoci prostřednictvím Adopce na dálku(R) také na www.acho.caritas.cz.