Nesnáze a pokroky srůstání ruské církve

Vydání: 2006/30 Křesťané a lenost, 24.7.2006

Příloha: Perspektivy

Nejednota křesťanů je pohoršením pro svět. Je popřením jejich věrohodnosti. Všichni to víme. Z důvodů, které vedly před staletími k rozkolům, bychom se dnes už asi nerozcházeli, přesto je sbližování nesnadné. Staré rány se nezapomínají a vzájemné odcizení, které následovalo po rozdělení, zapustilo hluboké kořeny. A to i tehdy, když rozdělení nastalo působením nepřátelských sil zvenčí. To je případ ruské pravoslavné církve.
Reakcí na bolševický teror byl hromadný odchod z vlasti. Běženci z řad křesťanů se sešli v roce 1920 v srbských Karlovicích, prohlásili své shromáždění za církevní sněm (sobor) a rozhodli se organizovat ruské pravoslavné křesťany v exilu, aniž by se chtěli formálně oddělit od církve doma. K tomu došlo až později. Po smrti pronásledovaného patriarchy Tichona si církev v Rusku už nesměla zvolit nejvyššího představeného a metropolita Sergej byl donucen vyhlásit naprostou loajalitu církve sovětské moci (1927). Exilová část církve ho prohlásila za Antikrista, deklarovala svou suverenitu, byť dočasnou (dokud potrvá „bezbožná moc“ nad Ruskem), a zvolila si metropolitu se sídlem v USA.
Brutální perzekuce doma, infiltrace církevních struktur agenty NKVD a na druhé straně poměry svobodného světa, umožňující i hmotné zabezpečení – dvě odlišná prostředí, v nichž se obě větve mentálně zcela vzdálily. Vzájemná nedůvěra trvala i po pádu sovětského režimu. Teprve na naléhání prezidenta Putina, který se v roce 2003 při návštěvě USA setkal s metropolitou Lavrem, nejvyšší autoritou exilové církve, začalo opatrné sbližování. Vytvořily se společné komise, v roce 2004 navštívil exilový metropolita patriarchu Alexije II. a obě strany vydaly vstřícná prohlášení. Ta exilová uznala, že Sergej byl obětí tragického kompromisu, a ta domácí prohlásila, že nad loajalitou církve vůči státu stojí věrnost Bohu. Roztržka není zažehnána zcela, exil trvá na důkladnějším vyrovnání se s minulostí, nejsou vyřešeny majetkové problémy (exilová církev je zámožná), ale proces sbližování se už asi nezastaví. Nelze však nevidět otazník, který se nad ním vznáší: tím, kdo ho zahájil, byl – Vladimír Putin. Jakým způsobem asi ovlivní srůstání pravoslavné Rusi ekumenu v širším smyslu, zejména vztahy mezi křesťanským Východem a Západem?
od Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay