Nesmím chodit s klukem

Vydání: 2004/16 Nemůžeme mít děti, 3.9.2004, Autor: Max Kašparů

Přísnost, nebo strach rodičů?
Mám velmi přísné rodiče, kteří mě hlídají prakticky na každém kroku. Je mi sedmnáct let a všechny moje kamarádky chodí s klukem, do kina, na zábavy nebo diskotéky. Já nesmím. S mým přítelem se máme moc rádi, ale můžeme se vidět jen na společenství nebo potají. Vyrazit si s ním do klubu nebo někam na večeři nemůžu. Ráda bych ho rodičům představila, třeba by mi to pak dovolili, ale bojím se, že by mi s ním zakázali chodit. Nejhorší na tom je, že se nám na "spolču" začínají trochu smát, protože vidí, že se máme rádi, ale přiznat to kvůli rodičům nemůžeme.
P. K., Brněnsko


Problém tvůj a tvého přítele, respektive tvůj s tvými rodiči, má složitější a propletenější kořeny. Z tvé otázky toho mnoho v odpovědi „neuvařím“, protože do celého problému vidím jen malou skulinkou.

Bylo by správné, aby rodiče uznali, když je ti už sedmnáct, že nemusíš být doma v šest hodin večer - Večerníček, pomodlit a spát. Mohli by vzít na vědomí i to, že máš kluka, který je tvému srdci o něco blíže než jiní z tvých přátel, a že by bylo i vhodné, aby poznali například tvůj vkus.

Z tvé otázky však není zcela jasné, proč se rodiče chovají tak, jak popisuješ. Všechno vyznívá spíše v jejich neprospěch. Možná by mohli ke tvé otázce dodat, že tvůj školní prospěch není vůbec dobrý, že věnuješ více času všemu možnému (i svému příteli) než základním povinnostem doma a ve škole, že se ti blíží maturita, a ty máš zájmy zcela jiné než studijní.

Pokud trvají na plnění povinností a ty tuto jejich vlastnost označuješ jako přísnost, není to objektivní. Pokud se k tobě chovají jako k malému dítěti, není to z jejich strany správné. V dnešní době se ovšem ozývá více hlasů pro práva než pro povinnosti a mají-li rodiče vytříbený cit pro spravedlnost, chtějí u tebe vidět i plnění oné druhé poloviny. Nevím také, zda už s tebou nebo s někým z tvého okolí nemají špatnou zkušenost z oblasti tzv. „chození“, a nebylo by potom divu, že mají o svoji dceru strach.

Pokud se díváš kolem sebe a užíváš označení „všechny holky“, tak k tomu dodám, že to ještě není žádný důvod, abys dělala také všechno, co dělají všechny, protože takové přizpůsobování se druhým, „aby se o tobě neřeklo“, nic pozitivního žádnému člověku nedává. A to platí i v pozdní dospělosti.

Máš-li pocit, že rodiče (ač jsou jistě jinak hodní a obětaví) jsou příliš úzkostliví, a k tomu vám vrstevníci ve společenství v tomto problému nerozumějí, hledejte někoho mezi dospělými, kdo vás bude mít rád, komu vy sami budete důvěřovat a s kým si o svých těžkostech budete moci otevřeně pohovořit. Otevřenost je v těchto věcech důležitá.

Vím, že každý věk má svoje trápení. K tvému věku patří nepochopení okolí, jak to sama i tvůj přítel poznáváte. Přesto to nesmí být důvod, abys své rodiče nebo kamarády přestala mít ráda. Myslím si, že jejich neporozumění také nevychází z nelásky vůči tobě, ale z jejich pohledu, jejich zkušeností, jejich obav.

Ve prospěch vaší dvojice může hrát i čas. V něm máte šanci dokázat, že vaše přátelství má svoji hodnotu a obavy těch druhých byly zbytečné. Buďte oba trpěliví.

MAX KAŠPARŮ, psychiatr a trvalý jáhen

Bylo by správné, aby rodiče uznali, že v 17 letech jejich potomek nemusí být doma v šest hodin večer. Mohli by vzít na vědomí i to, že si hledá životního partnera.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay