Neslevujme z požadavků, ale projevujme víc lásky!

Vydání: 2007/9 Vyplatí se život "na psí knížku"?, 27.2.2007

Moralizovat nad dnešní běžnou praxí mnoha mladých lidí, kteří již dávno předtím, než vstoupí do manželství, spolu sdílejí domácnost, se může zdát jako naříkání nad rozlitým mlékem. Pro církev je tato praxe nepřijatelná, protože sexuální život má své legitimní místo až v manželství. Mnozí mladí lidé mají ale také jasno: je to přirozené a není co řešit. Pozice církve je nezajímá nebo budí pousmání.

Co s tím? Tak se často ptají blízcí, kterým na těchto mladých lidech záleží. Rodiče, prarodiče, přátelé i kněží se cítí povinováni zaujmout vůči jejich praxi odpovídající stanovisko. Nechat to tak, nijak se k tomu nevyjadřovat? (Vždyť je to jejich život, jejich rozhodnutí. Jsou přece dospělí lidé, ví, co se má, a nám nepřísluší jim do toho mluvit...) Nebo naopak být vůči nim kategoričtí a nesmlouvaví? Při každé příležitosti jim dát najevo, že jejich vztah není v pořádku? Případně se s nimi vůbec nestýkat, aby si snad nemysleli, že jejich soužití tolerujeme? Oba možné postoje mají svá „ale“. V prvém případě balancujeme na hraně respektu a lhostejnosti, ve druhém na hraně úzkostlivosti a nelásky.

Ježíš nemoralizuje, přináší nabídku
Druhý vatikánský koncil vybízí morální teologii, aby objasňovala vznešenost povolání věřících v Kristu z bohatství Písma svatého. Odpovědi na naše otázky hledejme v Ježíšově rozhovoru se samařskou ženou. Ježíš zde vystupuje jako „suverén“ lásky, který svoji suverenitu čerpá z plnění vůle nebeského Otce. Při setkání s ženou u Jákobovy studny nedělá, že ji nevidí, protože je žena, ještě k tomu Samařanka, pětkrát „rozvedená“, žijící s nějakým „chlapem“ na hromádce. Ani nezačíná vést moralizující řeči. Ani se s ní nebaví o počasí, nýbrž jí připomene velkou Boží nabídku, ve které žena objeví své touhy a přání, zatouží po obdarování. Ví, že Mesiáš přijde, ale teprve když se s ním osobně setká se tato její „vědomost“ převtěluje ve „skutek“ spásy. Sama se stává hlasatelkou radostné zvěsti.
V této perikopě nalézáme podstatu biblického étosu, který – troufnu si říct – zcela souzní s myšlením dnešního člověka. V Bibli není na prvním místě požadavek nebo zákaz, nýbrž velkorysá Boží nabídka člověku, která od něj žádá vděčnou odpověď. Bible nezdůrazňuje bezúčelně, co se má a co se nemá, nýbrž objasňuje, proč by měl člověk žít jako osvobozený. Ukazuje cestu ke zdařilému životu. Dnešní člověk, a to i křesťan, se mnohdy neptá po tom, co se má a co se nemá. Maximálně je ochoten se bavit, proč by to či ono měl či neměl. I on touží po svobodném a zdařilém životě, otázkou je, zda tímto směrem vedou i jeho cesty.

Člověk není zboží k testování
Mladí lidé nejčastěji ospravedlňují svůj společný život před manželstvím tím, že se přece musí dobře poznat. Vlastně tím chtějí říct: bereme to vážně, chceme se rozhodnout zodpovědně. K zodpovědnosti vybízí i církev, která ji ovšem nechápe jako příležitost všechno vyzkoušet, nýbrž budovat vztah, jenž je postaven na úctě a respektu jednoho ke druhému. K tomu patří čekání, odříkání, vyzrávání, svoboda. Druhý se přece nedá testovat jako „zboží“, které po opotřebení zahodíme, nebo vyměníme za jiné. Člověk není kámen. Když se jednou někomu zcela oddá, nedá se to jen tak bezezbytku odestát. Nehledě k tomu – jak se kdysi vyjádřil jeden pracovník rodinného centra – když mladí lidé k sobě během známosti cítí sexuální přitažlivost a bojují s tím, je velký předpoklad, že jim to bude v manželství klapat i po sexuální stránce. Sexualita je krásný Boží dar, který předpokládá vztah postavený na důvěře a plné odevzdanosti jeden druhému. Nezná žádná ale, žádná zadní vrátka, žádnou zkoušku. Láska vnímá zodpovědnost za druhého v jeho dějinách. Bere na sebe jeho minulost, přítomnost i budoucnost. To vytváří prostor, jak říká Dietmar Mieth, pro plně svobodné a radostné odevzdání se jeden druhému. Bavíme-li se s mladými lidmi o těchto hodnotách, zdaleka nejsou tak odmítaví, jako když na ně stroze vyjedeme, že společný život bez prstýnku je církví zakázaný a je to hřích. Převážná většina mladých lidí, jak ukazují mnohé průzkumy, přes tuto praxi touží po ideálech křesťanského manželství. Víc než odsouzení a nezájem potřebují Ježíšův postoj z evangelia, aby se jejich pouhá vědomost mohla stát také „skutkem“ spásy. Aby přijetí těchto požadavků bylo pro ně cestou k naplnění nejhlubších tužeb jejich srdce, které se třeba i bojí vyslovit, aby se pro ně stalo vděčnou odpovědí na velkorysou nabídku, kterou nelze odmítnout.
Moralizování je skutečně naříkání nad rozlitým mlékem. Hledejme příležitost, jak těmto mladým lidem zprostředkovat vědomí šance, kterou by neměli promarnit. Spíše než odsouzení potřebují povzbuzení a podporu k odvaze zodpovědných. To má svůj čas, zrání, své nároky. Protože nám na mladých záleží, neslevujme z požadavků, ale současně projevujme více lásky.
P. Jindřich Šrajer SDB,
vyučující teologické etiky na TF JU


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay