Nerušit, dobíjíme baterky!

Vydání: 2006/37 Nebezpečné dovolené?, 12.9.2006, Autor: Renáta Holčáková-Masto

Většina z nás již jistě má letní dovolenou za sebou. S nostalgií prohlíží čerstvé fotografie a vzpomíná na tu „pohodičku, klídek a nicnedělání“. Nejspíš jsou mezi námi ale i tací, kteří mají plné ruce práce s tím, aby narovnali rodinné vztahy, které se právě o dovolené jaksi pokřivily. Co nebo kdo za to může? Nejen o tom jsme si povídali s psychologem Petrem Šmolkou z Poradny pro rodinu v Praze:

Proč je pro nás vlastně dovolená z psychologického hlediska tolik důležitá?
Moderní společnost klade na každého z nás stále větší a větší požadavky - především svou až nepřiměřenou orientací na výkon. Pravda, někdejší budovatelské heslo, že „kdo chvíli stál, už stojí opodál“, se naštěstí jaksi příliš neujalo - přesto však mnozí z bližních jednají tak, jako by snad mělo jít o základní životní pravidlo. Tu mají zvláštní pocit nepostradatelnosti, onde alespoň úzkost, aby si náhodou nezkomplikovali svou pracovní pozici. Ještě před pár lety jsme se vysmívali snaživým Japoncům a jejich sebezničujícímu zvyku nechat si dovolenou raději proplácet než si ji užít. Dnes se jim téměř vyrovnáme. Výjimkou nejsou ani zoufalci, kteří se zvláštní hrdostí tvrdí, že oni si prostě již pár let dovolenou vybrat nemohli. Co na tom, že se z nich časem zřejmě stanou nedobrovolní klienti kardiologických jednotek intenzivní péče, manželských poraden nebo alespoň pacienti potměšilých psychiatrů? My ostatní si možná řekneme: Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko! Ale je to dost naivní. Nelze vyloučit, že už nám voda sahá minimálně po kolena, jen jsme si toho ve svém budovatelském úsilí nestačili všimnout. Opravdu dojemný zvyk pak představuje sklon vybírat si dovolenou po dnech. Rozumný zaměstnavatel by se měl uchýlit k platnému zákoníku práce a minimálně dvoutýdenní dovolenou prostě nařídit. Vždyť ani ten nejdokonalejší akumulátor nemůže fungovat bez občasného „dobíjení baterek“ - natožpak ona zvláštní a z mnoha hledisek nedokonalá hříčka přírody, tedy člověk.

Jak často bychom si asi měli dopřát ono dobíjení baterek?
Těžko určovat, jaké rozložení volna je optimální. Jak se říká, „lidé jsou různí“ a každému bude zřejmě vyhovovat něco jiného. Na obecné úrovni lze však přesto tvrdit, že minimálně jednou ročně by mělo jít o volno v řádu dvou až tří týdnů, doplněné alespoň jedním dalším týdnem klasické dovolené a několika „prodlouženými“ víkendy či kumulovanými svátky, které z obou stran obložíme jako sendvič ještě pár dny dovolenky.

Aby naše dovolená opravdu splnila svůj účel, je více osvědčené válet se na pláži, nebo odpočívat aktivně?
Užitečná dovolená by neměla být pokračováním mnohdy jednostranných pracovních aktivit pouze v jiném prostředí, ale naopak jejich kompenzací. Bylo by totiž dost nesmyslné, pokud by například lesní dělník trávil převážnou část dovolené tím, že by kácel a pílil stromy na svém pozemku, nebo archivář tříděním milostné korespondence svých předků. Pro ty, co se v práci fyzicky zrovna moc nepřetrhnou, bude tedy dobré, když zvolí dovolenou pohybově aktivnější. Jen by to neměli přehnat podobně jako letos má milovaná žena. Potrhané vazy v koleně totiž moc radosti nenadělají - ani jí, ani jejímu okolí. Naopak „sto roků v šachtě žijící a mlčící“ horník si asi více odpočine právě povalováním se u moře.

Nezřídka se ovšem stává, že má naše dovolená přesně opačný efekt. Nejen, že si neodpočineme, ale po několika dnech se mezi sebou začneme hádat, vadí nám maličkosti. Čím to?
Pominu-li období líbánek či oboustranné intenzivní zamilovanosti, bývá dovolená skutečně prubířským kamenem mnoha vztahů. Zatímco jindy v roce běží vše podle vžitých stereotypů a v krajním případě víme, že si od sebe navzájem zítra ráno zase odpočineme, při společné dovolené podobnou možnost zpravidla nemáme. Moc si nedovedu představit ženu, která by jásala, když jí její mužíček třetí den dovolené sdělí, že jí má kapku plné zuby a potřebuje si od ní pár dní odpočinout. Do hry navíc vstupují i nereálná očekávání: jak si dovolenou užijeme, jak bude po všech stránkách perfektní apod. Pak stačí málo a naše představy se zbortí jako domeček z karet. A nejen to! Zároveň máme intenzivní potřebu nalézt viníka. Pak „ten druhý“ může nejen za špatnou stravu v hotelu, ale i za to, že tomu „větru a dešti“ poručil nějak špatně.

Co s tím?
Prevencí podobných problémů mohou být dovolené s jasným programem, případně trávené s dobrými přáteli. Proč by si pak pánové nemohli dát partičku mariáše, zatímco jejich drahé polovičky stráví hezký večer třeba u kanasty, a poté se docela rádi spolu setkají ve společné dovolenkové komůrce?

Na Západě je docela v módě tzv. oddělená dovolená, což neznamená nic jiného než to, že část dovolené prožije manželka sama, například se svými kamarádkami, a totéž realizuje i hlava rodiny. Jaký je váš názor na takovéto „osvěžení“ dovolené? Vidíte zde i nějaká rizika?
Nutno dodat, že se to děje nejen na Západě. Podobný trend dospěl i do českých luhů a hájů. Nic proti tomu, pokud se tak rozhodne dvojice, u níž hrozí rozvoj ponorkové nemoci. Není to ale moc šťastné řešení, kdyby ho volila třeba rodina řidiče dálkových kamiónů. Běžný vztah by však rozhodně nemělo ohrozit, pokud část dovolené tráví partneři spolu a část každý z nich dle svých zájmů a se svými přáteli. Odloučení může nabudit touhu. Předpokladem je ale emoční zralost - není zrovna radno prosazovat oddělenou dovolenou tam, kde je téměř jisté, že nám tento „exces“ bude náš protějšek vyčítat ještě na smrtelné posteli. Problém je samozřejmě také se žárlivci. Pravda, s nimi však nikoli pouze o dovolených.

Dovolené jsou jak známo spojené také s náhlými citovými vzplanutími - a to nejen u mládeže, ale také u mamin a tátů. Může za to slunce, moře, nebo snad jde o snahu změnit veškeré zažité rytmy?
Příležitost prý dělá zloděje. Jakkoli je toto tvrzení dost rozšířené, dovolil bych si s ním polemizovat. Kromě příležitosti musí jít také o patřičné osobnostní předpoklady. Jsou lidé, kteří by nepokradli, i kdybychom jim příležitosti přímo vnucovali. Jsou jiní, kteří ukradnou doslova, co mohou. To platí i pro překračování jiných přikázání Desatera. Máme-li tedy vedle sebe někoho, kdo je partnersky až příliš čiperný, pak nám „zahne“ na dovolené stejně snadno jako třeba při vynášení smetí do kontejneru. Pokud se ale tvrdí, že období dovolené představuje zvýšené riziko nejen úpalů, ale i nevěr, pak je třeba připustit, že „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Už jen fakt, že mnohá spoluobčanka je skutečně o dost přitažlivější v lehkých letních šatečkách než v hubertusu po babičce, může hrát pro někoho dost podstatnou roli. V cizím prostředí se projevujeme také poněkud „odvázaněji“ a vlahý večer u moře může vyvolávat hříšné asociace. A oddělené dovolené mohou někdy toto riziko ještě posílit.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay