Nerozuměl jsem a říkal jen: Ano, ano.

Vydání: 2009/33 Ministranti, 12.8.2009, Autor: Aleš Palán

Edward Walczyk šel do semináře v rodném Polsku bez jakýchkoli pochybností o svém budoucím směřování. Během studia se ale rozhodl vzít si sabatický rok a zkusit žít běžný život, v němž živobytí a zaměstnání hrají důležitou roli: dělal řidiče kamionu, pomáhal bratrovi s firmou. „Když už má člověk nějaký odstup, dívá se na věci jinak. Teologii jsem tak skončil jako laik,“ říká Edward Walczyk.

Vystudoval ještě žurnalistiku a pak odjel za kamarádem do Česka. Jako reportér rádia Krakov se setkal s kardinálem Vlkem – a šlo doslova o zlomovou událost v jeho životě. „Otec kardinál na mě tenkrát zapůsobil takovým dojmem, že jsem se rozhodl: když mám být knězem, tak českým.“ Polák Edward Walczyk se skutečně stal knězem vysvěceným za pražskou arcidiecézi. Z pražského semináře odešel Edward Walczyk do duchovní služby do Kralup nad Vltavou. To ještě ani nebyl vysvěcen na kněze. „První měsíce jsem tam přežil jen proto, že jsem lidem nerozuměl. Usmíval jsem se a říkal: ano, ano…“ směje se dnes kněz. „Lidi ze mě nebyli nadšeni: Polák, nekněz, nerozumí česky a ještě jim říká, co mají dělat. Avšak postupem času to bylo lepší a lepší.“ Skutečně bylo. Když P. Walczyk Kralupy po pěti letech opouštěl, nechal za sebou mimo jiné vybudovanou novou faru. A to měl na starosti celkem osm farností, z nichž většina vyžadovala opravu. „Opravovalo se ve Velvarech, ve Veltrusích, všude… Copak by to zvládl jeden jediný farář? To Boží prozřetelnost je někdy větší než naše lidské představy o tom, co je možné. Někdy se mě lidé ptají: „Pane faráři, jak to všechno děláte?“ Říkávám: „Neruším Ducha Svatého, aby mohl působit, a pak to funguje,“ usmívá se pater Walczyk. Následující tři roky strávil český kněz v Římě, kde studoval katechetiku; v současnosti z ní dokončuje doktorát. Za ty roky si ověřil, že je knězem, který má blízko k obyčejným lidem, a není typem profesora, který by prožil svůj život v knihách. Vrátil se do pražské arcidiecéze a své nové působiště našel ve farnosti Kyje a na Černém Mostě v Praze. „Pokládám to pro sebe za ideální místo,“ pochvaluje si.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay